Jurkovič se na vzhledu Luhačovic podepsal několika zásadními stavbami, jeho plány ale zastavila kritika veřejnosti a tak už nedošlo ani na rozšíření Slovácké búdy, které navrhl v roce 1910.
Stavět se začala na zakázku Skalického obchodního družstva. To prodávalo víno ze Skalice a potřebovalo vinný sklep, kde by své zboží nabízelo. V jeho čele stál lázeňský lékař Pavol Blaho.
"Přes sezonu se o provoz staraly sestry Dušana Jurkoviče," připomněla historička Muzea luhačovického Zálesí Blanka Petráková. Lidé tehdy chodili do Slovácké búdy nejen na víno, ale i na slovenské speciality.
ANKETA: Vyberte, které zmizelé stavby je nejvíc škoda |
V původním stavu vydržela stavba zhruba do roku 1911, kdy se jí Skalické obchodní družstvo vzdalo. Pak se nájemci střídali, búdu přistavovali a měnili. Část prací se držela Jurkovičových plánů, ale třeba slavná tančírna už měla jiného autora.
Za druhé světové války byly Luhačovice obsazené německou armádou. Vojáci se sem jezdili léčit nebo pobyt dostávali za zásluhy a búda tak sloužila svému účelu. To ostatně platilo až do doby, kdy vyhořela.
Po roce 1948 ji převzal do správy státní podnik Restaurace a jídelny, který ji provozoval až do roku 1990. Podle pamětníků byla Slovácká búda ještě před revolucí v roce 1989 nesmírně populární. I když z ní dávno vyprchala předválečná atmosféra vlastenectví a nadšení, lidé se tam rádi chodili bavit, hrála živá hudba, tančilo se.
Později skončila v soukromých rukou. Majitel ji pojistil na vysokou částku a když v roce 2002 vyhořela, spekulovalo se o pojistném podvodu. Příčiny požáru nebyly nikdy přesně vyjasněny.
