Může se to stát každému z vás. Nezáleží, jak vypadáte, kolik vyděláváte, ani na tom, jak jste chytří. Je to nepřítel, který dokáže dlouho čekat na svou chvíli. Pak se vás zmocní a jen tak se nepustí.
Emma (23) je jednou z těch dívek, do níž byste tyto problémy vůbec neřekli. Vždycky byla hezká a měla dobrou postavu. Když jí ale bylo osmnáct, umřela jí náhle maminka. To u ní vyvolalo takový stres, že přestala jíst. Navíc dělala dvanáctihodinové směny v restauraci.
„Neměla jsem čas starat se o to, zda se najím nebo ne,“ říká. Pak už neměla ani chuť. Jídlo se pro ni stalo prokletím. „Brala jsem ho jako trest, kvůli němuž se pak cítím tak plná a těžká,“ popisuje.
Hvězdy, které přiznaly trable s jídlemIreland Baldwin (24) Portia de Rossi (46) Hilary Duff (32) Jane Fonda (81) |
Od dvaceti let nesměla létat – existovalo riziko, že jí kvůli tlakům v letadle selžou orgány. A loni přišel šok. „Můj lékař mi jasně řekl, že když se nevzpamatuju, umřu,“ vzpomíná. Tehdy vážila při svých 168 centimetrech necelých čtyřicet kilo. Rozhodla se bojovat. Lehké to ale nebylo.
„Bylo by fajn se jednou ráno probudit a vědět, že už budu jíst normálně. Ale bylo to ve mně hluboce zakořeněné. Jednalo se o dlouhý proces,“ usmívá se. Dnes je šťastná a přesvědčená, že už jí nikdy nic podobného nebude ovlivňovat život.
To je totiž na poruchách příjmu potravy jedna z nejhorších věcí: stanete se jejich otroky. Přestanete svobodně myslet i jednat. Všechno podřizujete jídlu.
Nejznámější z nich jsou anorexie, tedy neschopnost cokoli pozřít, a bulimie. Tehdy člověk zase jí normálně nebo se i přejídá, ale všechno jídlo, které do sebe dostane, hned vyzvrací. Tato onemocnění se většinou vyskytují v pubertě a mladším věku, ale není to pravidlem.
Týkají se nejen žen, ale stále častěji také mužů. Paradoxem je, že většina pacientů, protože tady se nejedná o nic jiného než psychickou nemoc, vychrtlost veřejně nevelebí.
„Oni se totiž vidí jinak. Stoupnou si před zrcadlo a tam, kde je v břichu hladová proláklina, vidí špeky. V tom je hlava silnější než oni,“ vysvětluje psycholožka Judy Sheelová. Proto je velice těžké s tím něco udělat. Trpíte-li těmito problémy, nikdy nebudete spokojeni se svým tělem. Ač vám partner bude moci spočítat žebra pouhým pohledem, vy se pořád uvidíte jako obézní koule. Jak se z toho tedy vymotat?
V prvé řadě se musíte přestat za všechno peskovat. Když si budete říkat, že jste nejhorší a nejošklivější na světě, ztratíte motivaci k čemukoli.
Deset pravd o poruchách příjmu potravy, které mohou pomoct s léčbou |
„Používejte ujišťovací cvičení. Je jich více, ale začněte třeba tím, že se na sebe každé ráno v zrcadle usmějete a donutíte si s tím úsměvem na rtech říct: dneska ti to sluší,“ radí životní koučka Susan Cowdenová.
Udělejte si na den pevný plán, který noste s sebou tak, abyste k němu měli vždy přístup. Zaneste do něj úkoly a povinnosti, ale také radosti. A nezapomeňte na pauzy na jídlo. Je-li to vše na papíře, člověk to tak nějak lépe splní.
„Mnoha klientům pomohlo, když si na jídlo udělali čas s přáteli. Pak se jim lépe zvládal pocit viny, že by vlastně jíst neměli,“ říká Cowdenová. Na začátku si klidně dávejte poloviční porce. Tak se anorektikovi zas tak úplně nenacpe žaludek a bulimik toho nebude mít tolik na vyzvracení.
Pomoc okolí bývá nejzásadnější
Tyto poruchy se také často pojí s nízkým sebevědomím. Proto na něm zapracujte. Asi to nezvládnete sami. Nebojte se tedy v prvé řadě říct svému nejbližšímu okolí, co se děje. Potřebujete jejich oporu, ale na to musí znát pravdu.
„Většina lidí, které jsem poznala, na tom druhém ocenili, že se k takové věci umí přiznat. Naopak si ho pak více vážili a respektovali ho. A právě to pacient potřebuje nejvíc,“ shrnuje psycholožka Judy Sheelová.
A nezapomeňte, že jde o vážnou nemoc. A ne každý má sílu ji zvládnout sám. Pod vedením zkušeného odborníka se mnohým bude lépe manévrovat a hlavně – nebude to možná pak trvat ani tak dlouho.
Nejčastější příčiny vzniku PPP
U každého může jít o něco jiného. Přesto je podle amerického Institutu pro poruchy příjmu potravy poměrně lehké vystopovat, v jakých situacích se první projevy těchto nemocí objevují.
Stres – žijeme v době, kdy se na nás doslova valí přemíra informací. A ne všechny jsou zrovna pozitivní. To může člověka uvést do stavu podobného úzkosti z toho, jak malý a bezmocný vlastně je. A takový stres může vyústit ve zmíněné problémy.
Rodinné zázemí – je prokázáno, že dítě přejímá zvyky svých rodičů. A to platí i v případě, že mají nezdravý přístup k jídlu. Pokud je matka posedlá dokonalou postavou a neustále drží nějaké diety, pravděpodobně to přenese i na dceru. Často se tím ale kompenzuje i neutěšená situace v rodině, časté hádky anebo nátlak.
Ortorexie začíná zdravým jídlem, končí posedlostí a nabouranou psychikou |
Prožité trauma – zhruba třetina žen trpících poruchami příjmu potravy zažila v dětství nějakou formu obtěžování. Může to být sexuální, tedy fyzické, ale také psychické. Sem patří hlavně šikana ve škole, přílišná přísnost či ambicióznost rodičů apod.
Špatné vzory – ideál krásy dnešní doby je postavený na hlavu. Modelky, které ho představují, nevypadají často o moc silněji než věšák na šaty. Však právě ony často poruchami příjmu potravy trpí. O tom se ale nemluví. Zvláště mladé dívky, které touží po úspěchu na jakémkoli poli, se je pak snaží napodobit. Ovšem vypadat jako ony ve většině případů znamená jediné – hladovět.
Jak poznat, že má někdo blízký problémPacienti s poruchou příjmu potravy se svou nemocí nechlubí, naopak se za ni stydí a snaží se ji všemožně skrývat. Pokud máte pocit, že se to týká někoho z vašich blízkých, všímejte si hlavně následujících znaků.
|
