V kuchařských knihách najdeme řadu dobrých i méně dobrých předpisů na knedlíky. Nejčastěji je vyrábíme jako přílohu k omáčkám. Podobně dobře je umějí vyrobit i Němci, Rakušané nebo Maďaři. O autorství prvního knedlíku se tedy mezi zmiňovanými národy vedou dlouholeté spory.
Aby toho nebylo málo, v posledních letech se objevují i teorie o tom, že knedlíky pocházejí z Číny. Tam se ovšem vyrábějí z nudlového těsta, takže s těmi u nás známými nemají opravdu nic společného.
Hezký, ale dozajista vymyšlený příběh říká, že první knedlík uvařil nejmenovaný pekař, který zadělal na chléb a rozbila se mu pec. Proto ho napadlo těsto po částech uvařit. S tím ovšem nesouhlasí etnografové, kteří mravenčí prací v archivech prokázali i to, že kynuté – kváskové knedlíky jsou vůbec nejmladší.
Termín knedlík je poprvé doložen ve spisech mistra Jana Husa, který brojil proti používání německého výrazu knedle a namísto toho navrhoval použití českého slova šiška.
Další zápis, už z konce 15. století, existenci knedlíků na našem území potvrzuje, protože uvádí, že obyčejný lid v Čechách mívá k snídani knedlíky s vejcem. O jejich složení a konzistenci ovšem nic víc nevíme.
Až v kuchařských knihách ze začátku 19. století se uvádějí knedlíky vytvořené z typických ingrediencí – bělené mouky, másla, smetany a vajec. Vcelku pak u nás platilo, že v nížinách a větších usedlostech se dělaly knedlíky velké, které se připravovaly k obědu při náročných polních pracích.
Jak chutnaly? Velký neplněný knedlík se nakrájel na plátky a jedl samotný nebo omaštěný, jindy se sladkou omáčkou či smetanou. V horských oblastech se zase vykrajovaly malé knedlíky z těsta lžící a zavářely se do vody, což se dodnes zachovalo v jejich názvech: knedlíky pouštěné, vykrajované, slíže, halečky a jiné.
Všechny prameny se shodují v tom, že knedlík sice ležel dlouho v žaludku, ale perfektně zasytil. Co je ovšem pro naši českou kotlinu naprosto specifické, jsou knedlíky plněné ovocem.
Do těsta se dávaly, či spíše jím obalovaly hlavně čerstvé plody: jablka, třešně, jahody, borůvky, švestky, oskeruše, meruňky. Ty švestkové se sypaly mletým mákem a sušeným ovocem, kterému se říkalo pracharanda.
Dalším skvělým doplňkem knedlíků byl hrneček mléka, kousek tvarohu a máslo. Tehdy se připravovaly hlavně z odpalovaných či spařených těst bez kvasnic.
Možná vás překvapí, že kynuté knedlíky nemají zase tak dlouhou tradici. Dělaly je jen některé hospodyně na Valašsku a jinde na Moravě, říkalo se jim koláčky či pěry. Připravovaly se pracně v ubrousku nad párou a to byl teprve svátek!
Ještě mladší jsou pak knedlíky bramborové, které u nás zdomácněly až v 19. století, kdy svět dobyly brambory, ale to už je jiná knedlíková kapitola, vhodná spíše pro podzim než pro letní období.
