Rozstřel: Nikam nemůžou, tak týrají své ženy. Domácího násilí přibylo

Počet lidí volajících na nějakou z krizových linek pro oběti domácího násilí dramaticky stoupl, o čtyřicet až šedesát procent. V den, kdy si svět připomíná Mezinárodní den boje proti násilí na ženách, popisuje v Rozstřelu po Skypu aktuální situaci socioterapeutka Zdena Prokopová z Centra Rosa.

Rozstřel

Sledovat další díly na iDNES.tv

V Centru Rosa vzrostl počet lidí, kteří kvůli domácímu násilí vyhledají pomoc, o šedesát procent. Také proto, že existuje aktuálně víc možností, jak se na odborníky obrátit. Kromě SOS linky jsou to další telefonní čísla, kam lze volat, také chat, mail, poradenství přes Skype a ženy mohou přijít i osobně. Letos už spolek Rosa zaznamenal okolo dvou tisíc žádostí o pomoc.

Izolace v době nouzového stavu zvyšuje napětí, sledovat zprávy je stresující, násilník je se svou obětí doma a nemůže si ani zajít do hospody. Frustrace a napětí může v takových rodinách stoupat, což samozřejmě nikoho neopravňuje k násilí. „Je důležité, aby žena zavolala v době, kdy je sama, jde třeba na procházku, a poradila se s námi, aby její situace nepřerostla ve fatální konec,“ řekla socioterapeutka Zdena Prokopová.

„Telefonáty jsou si dost podobné, většinou jsou to ženy, které si se situací nevědí rady, jsou nešťastné. Jejich násilní partneři jsou často s nimi doma, třeba bez práce, a násilí se stupňuje. Pokud jde o dlouhodobé týrání a žena se konečně odhodlá to řešit, je důležité ji podpořit, že je dobře, že volá. Někdy jsou ženy ve velkém napětí, v úzkosti, říkají, že volají úplně poprvé a že se za to stydí.“

Svědectví terapeutky: Hlavně ať mi nesahá na děti, říkají týrané ženy

Podle Zdeny Prokopové je opět důležité volající ujistit, že není za co se stydět, není to její vina a je dobře, že o tom může mluvit. „Nejvíc mě šokují případy, o nichž se dočtu v novinách, že byla zavražděna žena, která měla malé miminko. To je mi strašně líto, že ženy takhle zbytečně umírají, když by mohly nalézt pomoc.“

Nic si nepamatuju, tvrdila žena po pádu z okna

„Nedávno zavolala žena, která byla po těžkém úrazu, byla po mnoha operacích, kdy vypadla ze čtvrtého patra, a neví, jak se to stalo, že si možná vzala nějaké léky a měla doma půlroční miminko. S tou jsem dlouho hovořila a podpořila ji i vzhledem k tomu, že už předtím doma čelila psychickému násilí. Říkala, že si nic nepamatuje, že se možná jen hodně vyklonila z okna. Bylo důležité ji psychicky podpořit, aby se nevzdávala,“ uvedla Prokopová.

Drtivá většina lidí (85 %) považuje domácí násilí za závažné či podstatné téma. Téměř dvě třetiny (62 %) jej považují za téma, kterému není věnováno dost pozornosti. Myslí si to především ženy (73 % ženy vs. 50 % muži), osoby v domácnosti, v přibližně 65 % případů si to myslí lidé starší 65 let, důchodci, a studenti.
Fenomén domácího násilí označily za závažné téma nejčastěji ženy se středoškolským vzděláním s maturitou nebo výučním listem. Obecně lidé s vyšším vzděláním vnímají téma jako závažnější. Jako přeceňované téma (15 %) domácí násilí pak vnímají spíše muži (21 %), lidé se základním vzděláním a z hlediska profese lidé manuálně pracující či majitelé menších firem (20 %). 

Z výzkumu agentury FOCUS pro  Nadaci Vodafone na reprezentativním vzorku populace ČR starší 18 let ve dnech 23. října – 1. listopadu 2020.

Stále platí, že domácím násilím trpí více žen, procenta zůstávají stejná: 95 procent obětí jsou ženy, pět procent muži. „Téměř sto procent žen, které se na nás obracejí, zažívá psychické násilí, fyzické pak v menší míře. Klientky však často říkají, že je pro ně ponižování, vyhrožování, vulgární slova, izolace či dlouhodobý strach z násilí daleko horší než fyzické násilí.“

Někdy prý dokonce volají raději po facce. „Aspoň by se něco stalo a byl konec, říkají, ale my říkáme, že raději ne, protože takový konec mívá i fatální následky.“

Psychická podpora ve smyslu, že oběť nenese vinu za násilí, že zodpovědnost je na násilníkovi, je podle Zdeny Prokopové velmi důležitá. „Pokud zjistíme, že dochází k velmi závažnému násilí, můžeme po dohodě volající nabídnout utajené azylové bydlení,“ řekla socioterapeutka s tím, že v České republice jsou tři azylové domy tohoto typu s 90 místy. „Je to minimum, podle Rady Evropy by na naši republiku mělo být takových míst nejméně tisíc,“ uvedla.

V souvislosti s jednou fackou ještě nemluvíme o domácím násilí, to má déletrvající charakter. „Často se však ukáže, že i té jedné facce předcházelo nějaké psychické násilí. I jedna facka totiž mívá nějakou historii,“ řekla Prokopová.

Za dvacet let zemřelo 195 žen

V případě, že odborníci vědí, že se u oběti doma schyluje k závažné situaci nebo klientka vyloženě prosí o záchranu a předá svou adresu, mohou socioterapeutky z Rosy sami zavolat pomoc přes linku 158.

„Z našich klientek naštěstí žádná neskončila tragicky. Je na nás vyhodnotit situaci a seznámit oběť s tím, co se může stát a co by měla udělat. Rozhodnutí je však na té oběti. Podle mých zkušeností dochází velmi často k úmrtí v případech, kdy žena muže opouští, rozchází se s ním nebo mu řekne, že už s ním nebude, a násilník ji zabije,“ uvedla Zdena Prokopová a dodala, že podle statistik za dvacet let zemřelo kvůli domácímu násilí 195 žen.

„Jen proto, že nevyhledaly včas pomoc, neřešily svou situaci,“ dodala socioterapeutka, která je připravena radit nejen ženám. „Poslední dobou volali i dva muži. Dala jsem jim samozřejmě stejné informace, jako dávám ženám.“