Po tyči se pohybujete s obrovskou ladností. Přitom zvládnout některé prvky bez nohy je asi velmi obtížné. Co je pro vás na tom nejtěžší?
Jsou to některé nové věci, než přijdu na to, jak je provést. Dívám se na ostatní, jak to dělají, a přemýšlím, jestli k tomu potřebuju pravou nohu, nebo ne. A snažím se překonávat strachy a bloky, kdy se v něčem novém nemůžu úplně spolehnout na své tělo. Mám takovou zkušenost, že s každou další lekcí to jde lépe a lépe. Hlava si zvykne, že mě tělo nepustí do fáze, kdy bych si ublížila. Prvky mi pomáhá vybírat hlavně lektorka, která se to dopředu pokouší nasimulovat, aby věděla, jestli to půjde.
„Opakovaně mi dělali punkce, tahali mi vodu z kolene... Prosila jsem je, aby mě poslali na nějaké podrobnější vyšetření. Jenže magnetickou rezonanci mi odmítli udělat.“
