Nakupujete často?
Dříve jsem volné chvilky trávila na nákupech mnohem častěji, ale čím jsem starší, tím více mám povinností a musím si vše plánovat. Jakmile vyrazím do obchodního centra, udělám si z toho malý výlet.
Je něco, čemu v obchodě neodoláte?
Vždycky jsem odhodlaná si pořídit něco, co v šatníku nemám. Ve finále skončím s podobnými věcmi – taková moje klasika je černá, bílá a šedivá barva a tenisky, těch mám opravdu hodně. Ráda si kupuji oblečení pro sebe, ale spolehlivě skončím v dětském oddělení, kde neodolám a vyberu něco i pro dceru. Občas ji beru s sebou a uděláme si takové dívčí odpoledne.
Chce být také modelkou nebo moderátorkou?
Ona to má pokaždé jinak. Jednou říká, že bude paní doktorka, podruhé, že chce také do televize. Nedávno prohlásila, že až budu stará, bude místo mě pracovat s Petrem Suchoněm (kolega moderátor z Televizních novin – pozn. red.).
Dceři je sedm, ale vy jako moderátorka musíte být často večer mimo domov. Je těžké to skloubit?
Moderuji většinou večerní Televizní noviny, které běží v nejsledovanějším čase, což je pro matku nejhorší pracovní doba. Ráno Anetku odvezu do školy a pak ji vidím až ve tři čtvrtě na devět, když přijedu domů. Do práce odjíždím uprostřed odpoledne, kdy je ještě pryč. Letos začala chodit do první třídy, takže se nějak učíme, že domácí úkoly dělá s tatínkem. Jen se bojím, že se budou hádat, protože mají stejnou povahu. Sice nemám směnu každý den, střídáme se tři dvojice, přesto je velmi náročné dceři vysvětlit, že musím pracovat i o víkendu, kdy není škola.
Iveta Vítová (37), moderátorka
|
Na Nově jste už osm let. Jak jste se tam dostala?
Tenkrát hledali nové tváře na různé pozice a oslovili i mě. Před kamerou jsme s dalšími účastníky zkoušeli herectví, moderování, někteří i tanec a zpěv, do čehož jsem se já nepouštěla. Následně jsem chodila na rétorické kurzy, pak se konaly další kamerové zkoušky a já jsem na jejich základě začínala ve zprávách ve Snídani s Novou, později jsem přešla do odpoledních zpráv a nyní moderuji i v hlavní vysílací relaci.
Míváte trému?
Teď už ne. Já si vždycky až na konci zpráv uvědomím, že jsem za celé vysílání nebyla nervózní. Adrenalin sice nechybí, ale není to stres, že řeknu něco špatně. A i když se to náhodou stane, nedělám si z toho hlavu, to se přece může stát každému. Za ta léta mám rutinu zvládnutou. Musím se dobře připravit, rozmluvit, sednout si a zkoncentrovat se. Čím více mám zkušeností, tím je tréma menší, až zmizí úplně.
Předtím jste dlouhá léta dělala modeling, začínala jste už ve 14 letech. Chtěla jste prorazit, nebo si jen přivydělat?
Na casting do modelingové agentury v Českých Budějovicích, u které jsem začínala, mě přihlásila mamka. Nikoliv proto, že si potřebovala řešit nějaké své nesplněné sny, ale protože jí to našeptávaly kamarádky, že prý jsem dost vysoká. V roce 2003 mě přihlásila i na Miss ČR, ale já tou soutěží pouze proplula. Chyběla mi touha se prosadit a vyhrát. Ostatně s tím mám problémy dodnes.
Počkejte, nechce se mi věřit, že je vám lépe v koutě. Vždyť máte za sebou několik soutěží krásy, pět let po účasti v Miss ČR jste vyhrála Českou Miss.
Celý život mě brzdí to, že nemám ostré lokty a že se nerada stresuji. Mám ráda svoji pohodu a klid, nikam se nehrnu. Snažím se více prosazovat, ale je to proces. Třeba mi až na vysoké škole došlo, že je modeling skvělá cesta, jak si přivydělat, a že bych se měla víc snažit. Pohybovala jsem se v tom světě už dlouho, ale mrzelo mě, že se nemohu dostat k lepší práci. Abych dostávala zajímavější zakázky, tak jsem se v pětadvaceti přihlásila do České Miss a konečně se to podařilo.
Modeling je nejlepší brigáda. Dceři bych ho dovolila, říká Iveta Vítová |
Nebyla jste v pětadvaceti na miss už stará?
Stala jsem se nejstarší miss historie, po mém vítězství šel věk soutěžících dolů. Můžou za to organizátoři Miss Universe, kteří snížili věkovou hranici. Pořadatelé tuzemské soutěže na to museli zareagovat, aby mohli vítězku do zahraničí poslat. Ale mně paradoxně vyšší věk pomohl k výhře. Když se vás někdo v přímém přenosu zeptá, proč máte zvítězit právě vy, v mladším věku na to neumíte adekvátně zareagovat. Pamatuji si, jak jsem v devatenácti řešila spíš to, že si udělám řidičák a kam půjdu na rande. O šest let později jsem už bydlela sama a měla úplně jiné starosti.
Splnila výhra titulu královny krásy vaše očekávání?
Ano, určitě. Tenkrát modelingový trh fungoval tak, že si návrháři nebo organizátoři akcí na přehlídky brali většinou holky, které měly jméno, tedy ty, které se umístily na miss. Po vítězství jsem přestala být bezejmennou modelkou a stala se Ivetou, lidé mě začali poznávat a najednou jsem se dostala k zajímavější práci.
A práce v zahraničí vás nelákala?
Kdepak. Je sice pravda, že jsem byla i na modelingové soutěži v Číně a také jsem tam pak ještě natáčela reklamu a následně vycestovala do Japonska, ale to bylo asi tak všechno a vždy to bylo jen na krátký čas. Nechtěla jsem odjíždět na delší dobu, protože jsem měla v Česku školu, tehdejšího přítele a zázemí. Tehdy byla soutěž miss poměrně prestižní záležitost, dnes se sotva objeví zpráva, že se podobné klání vůbec koná.
Co stojí za takovým úpadkem?
V době Instagramu je každá druhá holka modelka. Dříve se za hlavní hvězdu na přehlídkách považovala dívka s titulem miss, dnes se úspěch počítá podle toho, kolik má kdo sledujících na sociálních sítích. Tím pádem soutěže miss přestaly být atraktivní a nedostanou se ani do televize. Doba je jiná a letí reality show jako Masterchef nebo SuperStar. Éra miss, které chodily na přehlídky, jezdily jako hosté po akcích, je definitivně pryč.
Nestýská se vám občas po přehlídkovém mole?
Občas si sem tam nějakou přehlídku ještě dám. Když mám čas, chuť a přijde zajímavá nabídka.
Potkáváte se na nich s těmi holkami z Instagramu?
Ano, ale nepoznávám je, protože ty mladé holčiny nesleduji. Na společných fotkách, kde jsou označeny, se pak nestačím divit, kolik mají sledujících. Mnohem příjemnější je, když se sejdeme stará garda modelek, třeba s Lucií Křížkovou, Radkou Rosickou nebo třeba Renatou Langmannovou. Vždycky se na takové přehlídky těším. Mám pak pocit, že se zastavil čas a je nám minimálně o deset let méně.
O miss se přece vždycky říkalo, jaká mezi nimi panuje řevnivost a jak si nepřejí.
Tohle znám z Miss Universe, ale z českého prostředí ne. Některé holky tam vstávaly už ve čtyři hodiny ráno, aby se stihly připravit na zkoušku od osmi. Já tam přišla v teniskách a ony v podpatcích, s umělými řasami a obrovskými loknami. Zejména soutěžící z Latinské Ameriky přípravy nepodceňovaly. A když jste si od nich náhodou něco chtěla půjčit, tak jste měla smůlu. Nedávají si špendlíky do bot, ale rivalita je tam obrovská.
A kromě ní určitě i hodně přísný režim.
Bylo to náročné hlavně psychicky, nacvičovaly jsme choreografie a vystoupení, vedle toho nás vozili v otevřených autobusech a my jsme půl dne jenom mávaly. Hodně nás hlídali a samotné jsme nemohly nikam, chodily jsme po skupinkách a nikdo se s námi pomalu ani nemohl vyfotit. Bylo to na Bahamách, byla jsem tam tři týdny, ale prázdniny to nebyly. Naštěstí mi letělo letadlo až dva dny po finále, takže alespoň jeden den jsem si mohla lehnout u bazénu.
Čím to je, že modelky po výhře v miss mění své partnery?
Těch faktorů se sejde víc, ale v zásadě je to jednoduchá rovnice. Většinou dívka vyhraje někdy okolo devatenácti a ukažte mi některou, která se v pětadvaceti vdává za svoji první lásku. V tomhle věku a období poznáváte sebe i ostatní, hledáte někoho, kdo sdílí podobné hodnoty, pohybuje se v podobném prostředí. Další věc je také to, že najednou se kolem dívky, kterou měl dotyčný jen pro sebe, začnou motat sportovci, zpěváci a podnikatelé. Často je na dlouho pryč, její program je nabitý.
Hraje tam roli i odcizení?
Také. V mém případě se toho moc nezměnilo, protože i předtím jsme s tehdejším přítelem žili odděleně, já v Praze a on v Třeboni. Spíše se prohloubily rozdíly v pohledu na život a na priority.
Zanedlouho poté jste se dali dohromady s podnikatelem Jaroslavem Vítem. Je pravda, že první setkání s vaším manželem bylo u pokerového stolu?
Jezdila jsem v rámci jedné soutěže po republice, ještě třeba s Leošem Marešem a Hankou Mašlíkovou, hráli jsme turnaje a byla na nás vypsaná odměna, pokud nás někdo vyřadil. Při jednom takovém turnaji jsme se neromanticky s Jardou seznámili. Z mé strany to rozhodně nebyla láska na první pohled, dlouho jsme si vykali a byli pouze přátelé. Vždycky mně imponovalo, že je pracovitý, ambiciózní, že něco dokázal, že si jde za svým cílem, bylo mi s ním dobře a názorově jsme si sedli. Postupně se naše kamarádství přehouplo v lásku.
Jak jste se k pokeru dostala?
Právě díky tomu projektu. Lidé, kteří ho pořádali,nás dali dohromady, vzali nás ke stolu a naučili pravidla. Čím víc hrajete, tím více se do toho dostanete a snáze můžete oklamat soupeře. Bavilo mě to, akorát mi vadilo, že si to musíte „vysedět“. Jednou se mi stalo, že jsem se dostala k finálovému stolu, ale trvalo to 12 hodin. Dneska už bych na to neměla čas ani trpělivost.
Když jste šla do soutěže miss, vyjádřila jste se, že bulvár je důležitý, aby o vás lidé věděli. Platí to pořád?
Pokud se člověk chce pohybovat v showbyznysu, musí počítat s tím, že o něm bulvár bude psát a nebude to vždy jen příjemné. Když mě něco naštve, tak si říkám, že špatná reklama má mnohem větší dosah než ta dobrá. Přistupuji k tomu takto. Já s nimi ale na druhou stranu neválčím, jsem pro jejich účely „nudná“. To je asi pravda. Máte stabilní vztah a neděláte ostudu na večírcích. Vždycky když za mnou někdo přijde, ptá se, jestli nejsem těhotná nebo se nerozvádím, případně na nějaké skandální odhalení. Ničím z toho nemohu sloužit, takže si pak dotyčný stěžuje, že nemá co točit. Já jsem ale spokojená, že mám vlastně poklidný rodinný život.
