Můj život se začal postupně měnit v září 2001, kdy jsem byl na pozorovatelské misi v severním Iráku. Během mise jsem navštívil v rámci dovolené ostrovní stát Filipíny, kde jsem poznal svou lásku a oženil se.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
V únoru 2003 jsem se vrátil zpět do Česka, kde jsme společně s manželkou vychovávali našeho malého syna. Zpět do exotiky jsme se vrátili za dlouhých pět let a chtěli tam zůstat už natrvalo.
Kontrolu jsem rok odkládal
Po čtyřech letech našeho života na Filipínách jsem si najednou všiml zvětšeného mateřského znaménka. Lékařskou kontrolu jsem ale odkládal až na návštěvu České republiky, což trvalo jeden celý rok. Po příjezdu jsem navštívil svého přítele lékaře, který už na první pohled poznal, že znaménko není zcela v pořádku.
Následně jsem podstoupil odborné vyšetření na kožním oddělení v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích, kde mi lékaři sdělili diagnózu - melanom v pokročilém stadiu. „Takový melanom jsem tady ještě neměl,“ zněla slova pana primáře.
Jediné možné řešení bylo chirurgické odstranění. Odlet zpátky na Filipíny, který jsem měl v plánu, se nakonec nekonal. Odletěla pouze manželka se synem. Operaci mi lékaři doporučili u pana profesora Petra Arenbergera, uznávaného dermatologa.
Znaménko i uzliny musely pryč
Operaci jsem podstoupil v roce 2013, kdy byl melanom v posledním stadiu. Spolu s ním mi byly odstraněny také mízní uzliny v podpaží a byla mi nabídnuta biologická léčba, kterou jsem ale odmítl. Vrátil jsem se k rodině a dal přednost stabilizaci psychického stavu.
Jak poznat nebezpečné znaménko. Pozor na barvu, tvar i velikost |
Po návratu na Filipíny jsem žil život upíra, kdy jsem byl ve dne skrytý a vycházel jsem ven raději až večer. Po roce jsem absolvoval lékařskou kontrolu, kde se ale ukázalo, že v levé plicní komoře je nějaké těleso velikosti 25x15 milimetrů. Následné CT vyšetření potvrdilo podezření lékařů, že se jedná o metastázy.
Při životě mě udržuje biologická léčba
Na operaci jsem se necítil, proto jsem hledal alternativu. Při návštěvě Protonového centra v Praze mi však bylo sděleno, že operace je opravdu nejlepší řešení. Do Fakultní nemocnice v Motole jsem tedy nastoupil v listopadu 2015.
Na začátku března následujícího roku mi byla nasazena biologická léčba, kterou dostávám až do teď každé 3 týdny 1 infuzi. A doufám, že tu s rodinou budu co nejdéle.
