Měla bych víc posilovat, ale jsem lenivá, přiznává Julie Svěcená

Jinak než s houslemi skončit nemohla. Julie Svěcená je dcerou slavného houslisty Jaroslava Svěceného, a tak volba, který nástroj ji už od čtyř let bude provázet životem, byla jasná.

Čtěte v pondělí

Velký rozhovor s Julií Svěcenou čtěte čtěte v příloze MF DNES OnaDnes.

Tatínek ale zásadní podíl na tom, kam to jeho dcera v hudbě dotáhla, paradoxně moc velký nemá. Byl stále na cestách a doma bylo skoro všechno na mamince.

„Táta byl spíš laskavý pozorovatel z dálky, máma byla důsledná,“ vypráví Julie Svěcená. „Jako dítě jsem prý chvíli nepostála, byla jsem akční, ale housle mě bavily a cvičit jsem chtěla většinou sama. To moje starší sestra byla ta, která vzdorovala.“

Julie Svěcená vystudovala pražskou konzervatoř, následovala studia na elitní Royal Academy of Music v Londýně, kde získala magisterský titul a pokračuje v postgraduální studiu. V srpnu na mezinárodní houslové soutěži ve švýcarském Sionu získala třetí místo, vedle toho má doma několik vítězných trofejí z dalších soutěží, spolupracovala s řadou filharmonií a orchestrů, před dvěma lety vyhrála konkurz na spolupráci s London Symphony Orchestra.

Julie Svěcená

• Julie Svěcená (23) je dcerou houslového virtuosa Jaroslava Svěceného.
• Vystudovala pražskou konzervatoř, má titul Master of Art z londýnské Royal Academy of Music, kde nyní pokračuje v postgraduálním studiu.
• Spolupracovala se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, v roce 2014 koncertovala na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro a jako nejmladší interpretka tohoto ročníku se představila samostatným recitálem. V roce 2015 vyhrála konkurz na spolupráci s London Symphony Orchestra.
• Zúčastnila se řady houslových soutěží, naposledy uspěla loni v srpnu, kdy byla na Mezinárodní houslové soutěži Tibora Vargy ve švýcarském Sionu a získala třetí cenu.

Stále denně cvičí pět až šest hodin. Co profesionální houslistku bolí večer nejvíc?

„Určitě záda, obzvlášť krční páteř, ruce a někdy nohy od dlouhého stání, obzvlášť když při hraní mám podpatky. Učitelé i rodiče mi pořád domlouvají, že bych měla víc cvičit a posilovat, ale jsem od přírody lenivá, takže sportování je věc, kterou pořád odkládám na někdy jindy,“ přiznává Julie Svěcená.

Už třetím rokem žije střídavě v Londýně, který zasáhlo za tu dobu několik teroristických útoků. Jak se promítly do atmosféry města?

„Lidé jsou ostražitější a zároveň se snaží předstírat, že se nic neděje. Ta bezstarostná přímočarost, kterou jsem zažila na začátku pobytu, je pryč. Jak se navíc blíží brexit, je vidět, jak se čím dál víc rozlišuje, kdo je Brit a kdo ne. Nikdo neřekne veřejně nahlas, že mu cizinci vadí, ale z určitých reakcí to poznáte.“

Když se vrátí zpět do Česka, pendluje mezi domovem u rodičů a u svého přítele.

„Občas už nevím, kde mám které oblečení,“ směje se. Přítel hudebník není, ale pro její život v kufru prý má pochopení.

Nezačíná pomalu přemýšlet nad založením rodiny? „Ještě nějakou chvíli chci zmatkařit jen sama za sebe. Na tu zodpovědnost spojenou s dětmi zatím připravená nejsem. Když občas hlídám děti sestře, dávám se z toho dlouho dohromady.“