Katka si v opavské věznici odpykává trest za majetkovou trestnou činnost. Její problémy začaly ve čtrnácti letech, když chodila s narkomanem. Brzy se nechala přesvědčit, aby pervitin vyzkoušela s ním, hned napodruhé si již aplikovala nitrožilně. Aby na drogy měli, tak začali s přítelem krást.
Následovaly problémy ve škole kvůli zameškaným hodinám a pak i vyloučení. Katčina matka se odstěhovala k příteli a byt přenechala k užívání sedmnáctileté dceři. Dlouho v něm s přítelem nepobyli, kvůli dlužnému nájemnému je majitel vystěhoval a skončili na ulici.
V té době již Katka „vydělávala“ hlavně krádežemi kolem pěti tisíc denně, protože drogy potřebovala stále víc. „Ráno jsem si dala perník a šla jsem na automaty a krást. Všechno jsem vlastně prohrála. Spát jsem chodila na apartmán na ubytovnu za tisíc korun, to je třicet tisíc korun měsíčně. Místo abych si pronajala byt. Kolikrát jsem pak prohrála všechny peníze a neměla jsem v noci kde být,“ přiznává Katka. Krádeže bylo to jediné, co uměla, a v té době na to byla dokonce pyšná. V určitých kruzích byla vyhlášená jako šikovná zlodějka a lidé za ní chodili s konkrétními požadavky na věci, co pro ně má ukrást.
Když se jí narodilo dítě a přítele zavřeli do vězení, svitla na chvíli Katce naděje na lepší život. Nastěhoval se ke své matce, přestala brát drogy a starala se o dítě, jenže jakmile vyšel přítel z vězení, koloběh drog a krádeží se opakoval. Znovu otěhotněla, o obě děti se starala a dodneška stará Katčina matka. Postupně ji ale začaly dohánět její činy. Katku sice většinou nechytli při činu, spousta míst už je však dnes vybavena průmyslovou kamerou, díky kterým ji dokázala policie později identifikovat. Některé oběti si ji dokonce našli na sociální síti.
Zatykač v porodnici
Poprvé si pro Katku přišli se zatykačem policisté do porodnice, když se jí narodilo třetí dítě. Její matka už by se o další dítě postarat nedokázala a Katce došlo, že bude muset do vězení, dítě proto dala k adopci. Přesně o rok později se jí narodilo čtvrté dítě, i u něj se nakonec rozhodla vzdát rodičovských práv. „Na tom fetu ti to nedochází, ale teď mě to všechno mrzí. Je hrozný pocit, když se mě někdo zeptá, kolik mám dětí. Nevím, co mám říct. Čtyři? A kde jsou?“ svěřuje se Katka se slzami v očích svým spoluvězeňkyním. Podle svých slov adopce dětí lituje, ale neviděla v danou chvíli jinou možnost. Přemýšlí nad tím, jak asi dnes její dvouletý a roční syn vypadají. Jedinou útěchou je to, že bratři byli adoptováni do stejné rodiny.
V opavské věznici dochází Katka na skupinové i individuální terapie, aby se zbavila závislosti na drogách, automatech a podle svých slov i závislosti na krádežích. Vězeňskému psychologovi přiznává, že se víc bojí abstinence od krádeží než od drog. „Kradla jsem od šestnácti do šestadvaceti, i když jsem nebrala drogy. Co jsem chtěla, to jsem si ukradla, třeba dražší věci. Teď budu muset žít jenom z toho, co si vydělám, nebo podpory. A bojím se toho,“ popisuje Katka, která si zvykla na vysoký životná standard. Nešlo však jenom o peníze, ale i o adrenalin a euforii, které při zcizování věcí zažívala.
Ty stavy za to nestojí
Vzrušení a euforický stav po krádežích popisuje i dvacetiletá Hana, která si svůj trest odpykává ve Velkých Přílepech. I u ní vše začalo velkou láskou ve čtrnácti letech, objekt jejího citu byl závislý na heroinu. Také se nechala zlákat, drogy jí zachutnaly a začala krást, aby na ně měla.
Několik let se potácela na hraně zákona, vyslechla si několik podmínečných trestů, byla na detoxikační léčbě i v terapeutické komunitě. Ale jakmile se vrátila zpět k příteli, začala užívat a krást znova. „Už tehdy jsem začala mít pocit, že to víc bere, než dává. Ty stavy nejsou tak dobré, aby stály za problémy, které jsem kvůli drogám měla,“ uvažuje Hana a podobně jako Katka doufá, že se jí po propuštění povede najít lepší životní cestu.
