Centrální nervový systém (CNS), pohyb a vývoj svalů a kostí dětí spolu souvisí víc, než si většina z nás uvědomuje. „Pokud máme mluvit o pohybu, tak řídicí procesy pohybu jsou uložené v centrálním nervovém systému. Existuje řada kontrolních mechanismů ve svalech, šlachách, atd., ale hlavní slovo má vždy CNS. Otázka potom samozřejmě je, jak ‚kvalitní‘ je to slovo, které CNS v motorice má,“ vysvětluje fyzioterapeut Radek Überhuber, který se zaměřuje na dětský vývoj.
Jak je řízen pohyb?
Řízení pohybu ale není jenom na CNS, je totiž vícevrstvé, jednotlivé vrstvy se překrývají, a přesto mají nezastupitelnou roli. Od primitivních míšních mechanismů ovládaných míšními rohy přes posturálně lokomoční funkce řízené subkorovými vrstvami mozku až po pohyb řízený mozkovou kůrou. „Každá tahle řídicí úroveň odpovídá za naše motorické schopnosti, a to nejen ve formě viditelného pohybu, ale i naší představy pohybu, percepce, stereognozie, vnímání barev, tvarů, zvuků a tónů,“ popisuje Radek Überhuber.
Konference o dětském vývojiČeská asociace pro aktivní rozvoj dětí (CAPARD) pořádá 27. května v Praze konferenci pro širokou i odbornou veřejnost na téma Informovaný rodič: spokojené dítě. Vystoupí na ní mimo jiných i fyzioterapeut Radek Überhuber. Několik volných lístků mohou naši čtenáři vyhrát i v soutěži na našich facebookových stránkách. |
Právě proto je nezbytné, aby dětem nebylo bráněno v objevování světa a přehnaně tlumeny jejich fyzické projevy. „V posturálně lokomočním řízení dochází k zásadní věci – dozrává anatomická struktura a současně k ní vyzrává funkce k oné struktuře. Tzn. pokud se mi tvoří kulový ramenní kloub a svaly kolem něj, tak tyto anatomické struktury budou formovány funkcí, která jim přísluší. Obráceně tedy lze říct, že pokud nenabídnu z nějakého důvodu funkci pro vznikající orgán, ten se bude vyvíjet odlišně, protože bude formován jinou funkcí, než pro kterou byl určen. Tudíž pohyb formuje naše anatomické struktury. Na této platformě potom dochází v různé kvalitě k učení a osvojování si nových motorických dovedností,“ líčí fyzioterapeut, jak souvisí pohyb se správným vývojem dětského organismu.
Proč nezanedbávat sport, ani když v něm nevynikáme?
Touha malých dětí hýbat se je stejně přirozená, jako jejich touha po poznávání nových věcí. Právě pohyb jim umožňuje objevovat svůj životní prostor a nová místa. Odborníci přitom rodičům stále více zdůrazňují, aby přirozenou potřebu pohybu v dětech nepotlačovali, ale naopak ji podporovali.
„Pohyb je klíčová schopnost v životě. Kultivovat touhu po pohybu a hledat rovnováhu je nejdůležitější práce rodičů. Součástí motorického učení je schopnost napodobování. A malé děti jsou jako houba, která nasaje úplně všechno ze svého okolí. Pokud budeme tyto projevy kultivovat a podporovat pohyb vlastním příkladem pro své děti, tak jsem přesvědčen, že zde je ta rezerva pro znovunabytí touhy po pohybu,“ dodává fyzioterapeut.
Potřeby pohybu se u dětí samozřejmě mění s věkem a jsou závislé i na individualitě každého dítěte - někdo je zkrátka živější, pro spousty dětí ale nemusí být pohyb jejich nejoblíbenější činností. Děti přirozeně tíhnou k tomu, co jim jde lépe, rodiče by je ale neměli nechat zanedbávat ani ty činnosti, ve kterých zrovna nevynikají. Ideální je pak zkoušet tyto činnosti společně a chválit dítě i za malé pokroky nebo vytrvalost.
„Pokud chcete dětem otevřít dveře k pohybu, spojte je s objevováním a udělejte to spolu s nimi,“shrnuje doporučení pro rodiče fyzioterapeut Radek Überhuber.
