Kelly začala mít problémy s nepříjemným zápachem už jako malá holčička, děti ve škole se jí posmívaly a šikanovaly ji. V té době jí lékaři provedli několik vyšetření, ale stále nevěděli, co zápach to způsobuje. Správná diagnóza u ní byla stanovena až před dvěma lety.
„Teď tu poruchu má asi šest set lidí na celém světě. Je nás opravdu velmi málo a málokdo o takové nemoci ví. Lidé si myslí, že se jednoduše nemyjeme a jsme čuňata. Moc mě to mrzí, ale co se dá dělat,“ sdělila Kelly, která bere léky, jež mají nepříjemný zápach potlačovat. Bohužel ale moc nefungují.
U většiny stejně postižených lidí po rybině zapáchá pouze moč, Kelly ale nepříjemný odér vylučuje i skrze póry.
„I při používání těch nejdražších parfémů je to cítit. Nedá se to potlačit ničím. Musela jsem kvůli tomu začít pracovat v noci, abych úplně omezila kontakt s lidmi. Pár spolupracovníků mám, ale ti naštěstí moje postižení dokážou tolerovat. Někdy za mnou přijdou, že se moc omlouvají, ale že už se to nedá vydržet, jestli bych se mohla osprchovat a znovu navonět. Já už to tolik necítím,“ pokračovala Kelly. Její kolega přiznal, že pozná, když byla jeho kolegyně před ním v místnosti, protože po ní vždy zůstává delší dobu specifický pach.
„Abych omezila ten pach, mám se vyhýbat potravinám, které obsahují látku cholin. Ten se vyskytuje právě v rybách, mořských plodech nebo také ve vejcích a játrech. Nikdy se toho ale nezbavím úplně, protože jde o vrozenou poruchu metabolismu glycinu,“ doplnila.
Dřív Kelly trávila hodně času ve sprše v domnění, že ze sebe nepříjemný pach spláchne. „Byla jsem tam hodiny a hodiny a pouštěla jsem na sebe vařící vodu. Drhla jsem si kůži, až jsem si ji spálila. Doufala jsem, že se toho zbavím. Bála jsem se, že si nikdy nenajdu partnera. Naštěstí jsem potkala mého muže, který mě miluje takovou, jaká jsem. On sám má taky svůj specifický zápach. Já doufám, že díky zveřejnění mého příběhu se budou lidé na osoby s různým postižením koukat jinak,“ říká žena.
