Princip je jednoduchý: Co nepotřebujete, nechte zde. Co potřebujete, vezměte si. Tak lze ve zkratce shrnout projekt, který se snaží pomoci lidem v nouzi a zároveň upozornit na zbytečné plýtvání. První veřejná skříň vznikla loni na jaře v pražských Modřanech. „Původně se jednalo o exponát na výstavu o recyklované módě, která se konala v místním Viničním domku. Později jsme ji přemístili do pěšího podchodu, aby byla dostupná na nějakém vhodném místě,“ popisuje architekt Vojtěch Sigmund z iniciativy Architekti bez hranic začátky projektu.
Dnes už lze najít podobnou skříň na dvou místech na Žižkově a v parku na Pankráci, v těsném sousedství zdejší kavárny. Lidé nosí nepotřebné šatstvo, aby jím udělali radost někomu jinému. Přestože v zimním počasí si pro oblečení chodí převážně bezdomovci, obsah skříní je určen všem.
„Snažíme se inspirovat lidi. Aby zbytečně neplýtvali věcmi a co nepotřebují, poslali dál. Při současných mrazech může teplé oblečení ze Skříně někomu zachránit zdraví nebo i život,“ říká Vojtěch Sigmund.
A dodává, že někteří lidé se sami ozývají, že chtějí pomoci a projekt veřejných šatníků propagovat. Dvě ze čtyř skříní mají i své správce, kteří dohlížejí na to, aby přinesené věci zůstaly pouze uvnitř a vandalové je nerozhazovali po okolí nebo neničili skříně. „Každé místo je jiné. Jednou je to na ulici, jindy u kavárny a rádi bychom, aby se nám podařilo skříň umístit i do vestibulu metra Vltavská a Hlavní nádraží, kde je zvýšená koncentraci lidí bez domova“ svěřil se Vojtěch Sigmund s tím, že je třeba nejprve získat potřebná povolení.
Šatník vedle lednice
Architekti bez hranic také spolupracují s aktivisty, kteří na stejném principu rozmisťují po městě lednice. Sdílené ledničky jsou zhruba na šesti veřejných místech v Praze, včetně studentských kolejí. Právě vedle veřejných lednic by podle Vojtěcha Sigmunda měly své místo najít další šatní skříně. „Rádi bychom ta místa doplnili. Líbí se nám to spojení oblečení a jídlo, protože s obojím se často bezdůvodně plýtvá,“ říká Vojtěch Sigmund a poukazuje i na to, že právě nízkoprahový přístup může spoustě lidem vyhovovat více, než kdyby podobnou službu poskytovaly kamenné provozovny.
On i jeho kolegové architekti se zaměřují na projekty pro sociálně znevýhodněné lidi a také umění ve veřejném prostoru. Podílí se i na akci s názvem Zažít město jinak. K projektu veřejných šatních skříní je inspirovaly podobné akce v zahraničí. „Ve Francii jsem viděl zóny, kam se odkládaly nepotřebné věci. A také Zdi laskavosti v Iránu,“ svěřil se Vojtěch Sigmund.
Pouliční laskavost
Zdi laskavosti jsou vlastně takový pouliční obchod. Jen s tím rozdílem, že se v něm neplatí. Kdo přijde, vezme si, co potřebuje a zase jde dál. Na podobném principu fungují i jednodenní akce s názvem Pouliční obchod všude po světě, v Jižním Africe, Kanadě, Mexiku, Argentině nebo Austrálii. Organizátoři chtějí dopřát lidem bez přístřeší alespoň na jeden den zdání „klasického“ nakupování, kde si dotyčný bude moci vybrat co se mu líbí, nikoliv to, co je zrovna po ruce.
Právě v zahraničí čerpají inspiraci i další občanské iniciativy. Vedle veřejných šatních skříní se v Praze použité oblečení, které může být dále nošeno, objevilo přivázáno ke kmeni stromů nebo přehozeno přes větve či lavičky v rámci akce Vezmi si mě či Daruj kabát. Díky Facebooku se podobným projektům velmi daří. Zapojuje se do nich obrovské množství lidí, kteří jsou rádi, že se zbaví přebytečných položek ve skříni a zároveň mohou pomoci někomu dalšímu. Akce se prý rychle šíří i do dalších českých měst.
