Který maraton se v Česku vlastně běžel jako ten úplně první? Pro toho, kdo by čekal současný a zavedený velký maraton, bude odpověď trochu nečekaná – byl to maraton z Prahy do Dobříše, který se podařilo obnovit teprve v loňském roce.
Jak to všechno začalo
V roce 1908 kníže Colloredo-Mannsfeld jako sportovní nadšenec a protektor závodu věnoval stříbrný pohár jako hlavní cenu pro nejrychlejšího běžce, určil trať z Prahy Smíchova do Dobříše v délce 40 kilometrů, a tím dal podnět organizátorům závodu z S. K. Slavia. Díky tomu v nově vytvořeném závodu odstartovalo z pražského Smíchova šest běžců doprovázených nejméně 20 cyklisty, dvěma automobily a čtyřmi fiakry do Dobříše.
Byl to první maratonský běh na území dnešní České republiky. Závod organizovali pražští slávističtí atleti a akce vzbudila obrovský ohlas ve všech obcích, kterými vedla trať závodu. Kníže dokonce sám běžce v cíli uvítal, předal jim cenu a pronesl proslov, i když to v té době nebylo obvyklé.
Perličkou je, že běžci se dostali do cíle (a prý dokonce i do zámeckých lázní) dříve, než to stihl oficiální časoměřič pomocí fiakru, proto jsou v zápise ze závodu uvedeny časy až od třetího doběhnuvšího závodníka. Více informací o maratonu se objevilo díky běžci a sportovnímu nadšenci Pavlu Svobodovi, který tímto tématem prakticky žil a nadchl se pro něj tolik, že v Národní knihovně prošel všechna vydání Národních listů z roku 1908. Mimo jiné našel i výtisk, kde je nádherná reportáž z průběhu celého závodu, včetně fotografií. Dále vypátral, že se závod v roce 1909 opakoval. V roce 1910 byl zrušen pro nepříznivé počasí, další maraton se běžel v roce 1911.
Organizátoři na původní trati natočili retrorekonstrukci závodu z roku 1908:
Svoboda byl do hledání tak zakousnutý, že navštívil Národní muzeum, kde našel ručně psaný protokol z již zmiňovaného 1. Maratonského běhu, podepsaný ředitelem závodu doktorem Guthem-Jarkovským, kromě jiného prvním členem Mezinárodního olympijského výboru pro české sportovce, i když Československá republika ještě neexistovala.
Na památku prvního ročníku závodu vznikl krátký film, mapující jeho průběh a účastníky. Scénář je vytvořen podle záznamu prvního ročníku a ukazuje jeho průběh i výkony závodníků.
Kudy se běží?
Původní trasa se běžela po trati staré silnice z Prahy ze Smíchova přes Zbraslav, Jíloviště, Mníšek pod Brdy, Voznici na Dobříš a končila v zámeckém parku. Dnes by tak maraton vedl po dálnici D4, což by pro běžce nebylo nejkomfortnější, i když v leckterý den by to byla možná kvůli dopravním omezením na D4 i nejrychlejší varianta dopravy.
Nově trať vede mimo frekventované silnice, co nejvíce po lesních cyklostezkách nebo turistických cestách, pěkně po asfaltu i terénem. Je to krásná a náročná trasa, se kterou nastoupáte 864 výškových metrů, dost možná přijdou místa, kde poběžíte po všech čtyřech.
1. český marathónkdy: 17. září 2016 v 11:00 kde: v prostorách Kanoistického klubu USK Praha v Malé Chuchli cíl: SK Vlaška Dobříš délka: 42 kilometrů Více informací najdete na stránkách organizátorů. |
Závod začíná zvolna po cyklostezce, přijde i vyhlídkový úsek kolem Berounky, s níž se účastníci rozloučí na lávce pro pěší v Radotíně. Můžete se tu těšit pohledem na přibližující se brdské hřebeny, neporušený a nekonečný pás lesů, který se chystáte zdolat a kterému vévodí vysílací věž Cukrák. Zážitkem je běh přímo středem golfového hřiště v Lipencích, kudy vás provede cyklostezka, jen pozor na zbloudilé míčky.
A potom to lehce, nenápadně začne. Za Lipenci po chvíli končí asfalt a cyklostezka pokračuje lesní cestou, pěkně mezi stromy, stále do kopce. I zkušení běžci o tomto stoupání vyprávějí děsivé příběhy, ale dokud to člověk nezkusí na vlastní kůži, neuvěří. Je to šílené stoupání, člověk cítí každý sval, každou šlachu a konec je pořád v nedohlednu. Příroda okolo? Při těžkém zdolávání málokdo zaregistroval, zda tam byly stromy, i když mapa říká, že trasa vede lesem.
Dál vede přes dvě technicky velice zajímavé strže, slovo „technicky“ je tu však jako eufemismus organizátorů pro místa plná kamenů a kořenů, kde budete pěkně funět, nadávat si a kde si možná podle slibu organizátorů hrábnete i všemi čtyřmi končetinami zároveň.
Do tabulek českých běžeckých výkonů se před první světovou válkou výrazně zapsal závodník Arnošt Nejedlý. Vyhrál čtyřikrát závod Běchovice-Praha, jako první Čech závodil na maratonské trati na „meziolympijských hrách“ konaných k desetiletému výročí prvních novodobých her v Aténách 1906, kde získal 16. místo, a na olympiádě v Londýně v roce 1908, kde skončil osmnáctý. Zvítězil také v Prvním českém maratonu, který se běžel z Prahy do Dobříše dne 25. října 1908 s časem 3:22:50. |
Po chvilce oddechu při seběhu kopce začíná další legendární stoupání do Černolic. Tady vás čeká zprvu mírné, později přituhující a ke konci až vražedné stoupání kolem Černolických skal. Při stoupání se vyplatí občas se ohlédnout za sebe, na uchvacující zelené moře stromů, táhnoucí se do dálky až skoro k Praze.
V dalším mírněji stoupajícím úseku narazíte na Barokní areál Skalka s poustevnou a křížovou cestou. Areál je plný velebného klidu a také je to místo dobrých zpráv. Tady totiž trať začíná lehce klesat a to nejhorší je za vámi. Odtud až do cíle vás čeká hlavně zvlněná rovina, místy překrásné výhledy a hlavně Brdy!
Inspirovalo vás to?
