„Vlastně jsem neměla ráda, když se otec vrátil z piva, kam na vesnici chodil. Někdy vážně neměl dobrou náladu,“ vypráví 46letá Ivana Bohatá s tím, že už odmala viděla problémy s alkoholem. Na střední ji ještě alkohol nechutnal, ale jakmile se dostala na bigbeatové zábavy, napila se občas víc.
Když není na sunar...
Po krátké známosti se provdala, ale už po třech letech si vyzvedávala rozvodové papíry. „Manžel hrál automaty, někdy mi nezbylo ani pro dceru na sunar,“ posteskne si. Tehdy poprvé ukázala, že umí problémy řešit. Vrátila se s malou Kristýnou k rodičům a zažádala o vlastní byt.
Ačkoliv alkoholem problémy neřešila, občas si přece jen skleničku dopřála. Třeba když vyrazila se sestrou a jejím přítelem ven, aby nebyla pořád jen sama s dcerou. „To už byly návraty v opilosti častější. Zjistila jsem, že když se druhý den trochu napiju, není mi tak špatně.“
Sledujte seriál: Ženy v kocíchPříběh Ivany Bohaté zprostředkovala Diakonie ČCE - středisko Západní Čechy, které jí pomáhalo s rodinnou problematikou. „Diakonie, hlavně její pracovnice, mi byly obří oporou. Pomáhaly mi dva roky od návratu z léčebny, kdy jsem řešila obtížnou a psychicky náročnou situaci. Podržely mi psychicky, pomáhaly organizovat styky dcery s otcem... Pro každého alkoholika jsou takovéto situace často spouštěčem recidivy, tlačítkem k novému napití se. To se mi díky Diakonii nepřihodilo, za což jim patří velké díky.“ |
Po šesti letech od rozvodu se podruhé vdala a porodila další dítě, syna Pavla, ale v manželství se za krátko cítila sama. Vladimír (jméno bylo na přání změněno) si vyrazil s chutí a často na fotbal, Ivana si dopřála lahev. „Koupily jsme si jednu se sestrou, pak třeba dvě, někdy jsem měla schovanou další, jen pro sebe, až sestra odejde. Jenže manžel chodil také do hospody, přicházel v povznesené náladě. Někdy vypil víc a to byl agresivní. Potkali jsme se často doma oba opilí a ti se opravdu málokdy dohodnou,“ vysvětluje. V té době začala Ivana pít i přes den, při vaření či žehlení, víno nakupovala do zásoby...
Když syn nastoupil do školky a ona do práce, odcházela i při pauze domů, aby se mohla napít. „Pozvala si mě mistrová a řekla, že je ze mě cítit alkohol.“ Pohrozila vyhazovem a Ivana odešla sama. Ve fabrice, kam nastoupila jako šička, byly přísné kontroly, a tak si musela dávat pozor. Do práce „pod parou“ sice nechodila, o to víc pila doma o víkendu. Hádala se s mužem a ten ji v opilosti několikrát uhodil. Ani s dcerou se neměl příliš v lásce, a tak rodinné neshody zapíjela.
Když dceru Kristýnu i Ivanu její druhý muž zmlátil, zavolala exmanželovi a poslala k němu dceru, která v místě jeho bydliště dochodila střední školu. Svou situaci tím ale nevyřešila, naopak. „Dávala jsem si za vinu to, že se dcera odstěhovala. To mělo na moje pití velký dopad.“
Ivana Bohatá s dcerou Anetou, která se Ivaně narodila po návratu z léčebny.
Ivana Bohatá
Ivana změnila práci a nastoupila do lihovaru. „Tam se pije veřejně, jaksi v rámci zaměstnání,“ připouští. Na „štamprdličku“ se chodilo ráno, před i po obědě, Ivana si alkohol nosila i v kabelce, před odchodem na směnu si dopřála i tři panáky slivovice, aby se „dostala do pohody a netřásla se“.
Našla sice dost sil k opuštění manžela, ale až popíjení na maturitním plesu dcery ji donutilo, aby se šla léčit. Dobrovolně odešla do léčebny v Dobřanech, kde prodělala několikadenní „absťák“, a pak ji přeložili na protialkoholní oddělení. Tam zůstala čtyři měsíce, které přinesly skvělý výsledek – šestiletou abstinenci.
„Lituji, že jsem nešla do léčebny dřív. Ušetřila bych si spoustu ztracených let,“ říká a jedním dechem dodává, že problémy, které přišly po návratu z léčebny, by s opilou hlavou nevyřešila. „Mám dvě práce, abych nás uživila. Vím, že se nesmím napít, teď pracuji v restauraci a vidím, jak alkohol s lidmi zamete. Dřív mě každé pozvání na skleničku rozčílilo, takže mi to dnes už nikdo nenabídne. Věřím, že mě problémy posílily, vážím si sama sebe za to, že jsem to dokázala, a věřím, že už to nikdy nebudu muset řešit,“ uzavírá svůj životní příběh.
