Čí to byl nápad bydlet s rodiči? Váš?
Klára: Vždycky jsme s manželem věděli, že s dětmi chceme bydlet na vsi. Rodiče nám dali k dispozici krásnou velkou půdu u nás ve mlýně, a tak jsme si tam postavili byt.
Mladí se dnes chtějí spíš separovat, vy ne?
Klára: Má to i nevýhody, máma třeba vidí, co vyhazuju na kompost, a pak dostanu vynadáno, že se špatně starám o zeleninu. (smích) Ale jinak nemáme žádné velké spory.
Vladimír: Kdybychom byli cholerici, asi bychom do toho nešli. Ale my cholerici nejsme, preferujeme dohodu před italským řešením a já si rozhodně nemůžu stěžovat. Je fajn mít vnučku blízko. Navíc máme opravdu velký dům, samostatné vchody a není to tak, že bychom se museli nutně potkat hned po probuzení.
Slyšela jsem, že plánujete obrovskou rodinu, hodně dětí a chcete je vozit s sebou na koncerty. Pořád to platí?
Klára: Chtěla bych, aby moje děti byly součástí toho, co žiju – nechci je vytrhávat z kontextu. Ale říkala jsem to ještě jako nematka. Mimo to, že se mnou odjela tour Michala Hrůzy, tak teď, ve dvou letech, bych s sebou Emilku na turné nevzala, má ráda svůj písek. Sem tam na koncert ji ale rozhodně vezmu. A že chci určitě víc dětí, platí pořád.
Máte vysněný počet?
Klára: Bylo by fajn, aby se všechny vešly do jednoho auta. Takže tři, když nemluvíme o dodávce.
Jak se prosadí mezi dominantními autoritami váš muž?
Klára: Roman je strašný chudák, co? A to ještě nevíte, že i máma je dominantní. Ale on má šťastnou povahu, dokáže sdělit názor a zároveň se nepouští do žádných sporů.
Vladimír: Je takový správný bubeník. Má svůj klid, svůj rytmus. Dovede dát řád Klářiným někdy trochu hektickým nápadům. Bubeníci to tak v sobě mají.
Co říkáte organizované zábavě v mateřském centru, kde se hromadně předříkává Paci, paci, pacičky? Funguje něco takového v Úněticích?
Klára: K organizované zábavě matek s dětmi jsem trochu skeptická, nedělá mi dobře. Setkáváme se spontánně s holkama třeba na hřišti, a to je skvělý. Pro mě je zajímavější konfrontovat Emilku s běžným životem než s Pacičkami ve skupině. Ráda dělám Kolo, kolo mlýnský neorganizovaně. Ale absolutně chápu, že to některým maminkám vyhovuje.
Jak si podle vás vede Klára jako máma? Jako hudebnici jste ji v podstatě pochválil...
Vladimír: Zcela určitě jsem ji pochválil. Hlavně si cením toho, že jde svou vlastní cestou. Ale jako mámu ji přece nemůžu hodnotit a kritizovat. Ani nechci.
Klára: Zní to, jako bych byla špatná máma.
Vladimír: Ale ne, to jsem rozhodně nechtěl říct, Klára nedělá žádné fatální chyby. Když si vzpomenu na dobu, kdy byly naše holky malé, hodně jsem cestoval, s Nerezem jsme hráli i dvacetkrát do měsíce, takže děti byly hlavně s mámou. Což mi je samozřejmě líto a jsem rád, že v tomhle ohledu jsou na tom Klára s Romanem líp. Dnešní mladí rodiče mají s dětmi celkově mnohem intimnější vztah... A moc se mi třeba líbí skandinávský model „otcovské“ mateřské.
Klára: Tati?
Vladimír: No jo, už to zase obracím zleva doprava. Klára je prostě dobrá máma!
4. června 2016 |
