V bílé cyklistické helmě, pod níž má vlasy upletené do copu, přijíždí Gabriela Koukalová po jednom z mnoha okruhů na soustředění ve Vysočina Areně ke střelnici.
Zastaví se, vydechne a krátce promluví s jedním z trenérů, s Jiřím Holubcem. Opodál stojí Zdeněk Vítek, hlavní trenér žen, v rukou drží stopky a desky, kam zapisuje všechny časy odjetých kol. Vtom zavolá: „Gabi, pojď sem na chvilku.“
Koukalová se na kolečkových bruslích přesune o pár metrů vedle, ke klubovému autu, kde jí další z členů realizačního týmu vezme z ucha krev.
Biatlonistka pak vysvětluje: „Z odběru zjišťujeme laktát. Trenéři podle toho posoudí, jestli dodržujeme správné tempo nebo jestli třeba nejedeme trochu pomaleji, než bychom měli.“
Mezitím přijíždí další biatlonistky. Čtete správně, biatlonistky.
Že by se tak Koukalová odtrhla od mužského týmu? „Ne, my jsme se rozhodli pro přípravu, jak to bylo vloni. Tedy, že některé tréninky mám s holkama a některé s klukama,“ upřesňuje a připojí srovnání: „Kluci jsou přeci jen výkonnostně někde jinde a je náročné jim stačit. Kdyby tedy člověk takhle lítal celý rok, tak myslím, že bych pak už neměla sílu závodit v zimě.“
Páteční dopolední trénink ženské reprezentace byl hodně intenzivní. Nejprve odjet kolo. Pak příjezd na střelnici, nachystat malorážku, odstřílet. A to celé pořád dokola.
Každoročně strávené stovky hodin na tréninku jsou na psychiku člověka dost náročné. Gabriela Koukalová soudí: „Pravdou je, že je potřeba neustále hledat motivaci.“ Záhy se rozpovídá: „Nesmíte usnout na vavřínech, ale uvědomit si, že celý svět trénuje, jak může. Není možné zaspat, vývoj sportu i sportovců jde neustále dopředu.“
Není tajemstvím, že před lety právě Koukalová bojovala s motivací. Teď o svém hnacím motoru vykládá: „Řekla jsem si, že chci vydržet do olympiády, do té doby se tomu určitě chci stoprocentně věnovat.“ Následně by chtěla čerstvě vdaná žena založit se svým manželem Petrem Koukalem, známým českým badmintonistou, rodinu.
Od jejich květnové svatby uplynuly dva měsíce. Česká biatlonistka „pouze“ vyměnila první písmenko ze Soukalová na Koukalová.
Gabriela Koukalová během letního tréninku
Na první pohled nijak výrazná změna, 26letá biatlonistka ale s tradičním humorem říká: „Někdy si to ještě neuvědomím a představím se svým původním příjmením. I když mi to docela trvalo, tak si zvykám.“
Spousta známých osobností si ponechává příjmení z období za svobodna. Toho Koukalová zastáncem není: „Já mám ráda tradice. A když už svatba jednou je, tak ať se vším všudy. Mně se moc nelíbí, jak si ženy nechávají svá příjmení. Pak přijdou děti, ty se jmenují jinak než jeden z rodičů. Připadá mi to, že to je takhle celistvé a bylo mi to nejbližší, proto jsem se tak rozhodla.“
Když vzápětí dostává otázku, zda se u ní něco od svatby změnilo, opáčí s úsměvem: „Uvědomila jsem si, že jsem zase o něco starší. Jinak se ale nic nezměnilo. Zatím všechno pozitivní, když jsme u těch změn.“
V nedávném videochatu iDNES.cz biatlonistka prozradila, kdy si pořídí dítě:
10. května 2016 |
