V prvním díle našeho seriálu jsme se naučili, jak do vody dýchat a jak se vznášet na její hladině. Nyní děti naučíme další tři předplavecké dovednosti: jak se ve vodě i pod hladinou orientovat, jak do ní správně skákat a jak vůbec zažít „pocit vody“. Průvodkyní nám opět bude Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík, který se metodice a výuce plavání nejmenších věnuje už od roku 1988. V naší republice má dlouhodobé zkušenosti s provozem bazénů pro nejmenší děti a v průběhu let ke kojeneckému plavání přidal i plaveckou školu.
1. Orientace ve vodě i pod vodou
Pokud se má z dítěte stát opravdový plaváček, musí se cítit ve vodě jako rybička. Základem úspěchu je odstranění všech skřipců na nos a vodních brýlí. Dítě si musí zvyknout na to, že mu voda může natéct do nosu, uší i očí a jak se s tím vyrovnat bez paniky a hysterie. Nacvičte proto s dětmi lovení různých hraček pod vodou, ale také orientaci při pádu do vody či po kotoulu.
Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík
„Nedávejte hračky hned na dno – stačí, když rodič hračku ve své ruce jenom zanoří pod vodu a dítě ji hledá – napřed pouze s ponořením úst, postupně se zanořením celého obličeje,“ doporučuje Štěpánka Štrougalová rodičům. Hračku pak můžete dávat níž a níž, až leží na samotném dnu bazénu. Je pak už jenom na vás, jestli se budete potápět za nějakou speciální hračkou, autíčkem nebo třeba obyčejným hokejovým pukem.
Orientace pod vodou se dá velmi dobře trénovat i při dojezdu ze skluzavky nebo po pádu či skoku do vody.
2. Pády a skoky do vody
I u této plavecké dovednosti začínejte pozvolna. Vezměte dítě na ruce a jenom z malé vzdálenosti ho podejte někomu ve vodě – postupně vzdálenost zvětšujte, až dojde opravdu k „letové“ fázi. U pádů začínejte ze sedu a pokračujte ze dřepu, ze stoje, z destiček nebo třeba z bloku.
“Rodič poskytuje dopomoc nejprve za obě ruce, pak za jednu, a až se dítě osamostatní, rodič už jenom kontroluje a těší se z úspěchu,“ radí Štrougalová.
Děti vymyslí spoustu skoků samy. Nezapomínejte zapojit i pády pozadu, na bok, skrčmo, a patří sem i skok po hlavě. „Dětem už od útlého věku vštěpujte, že před skokem si musí zkontrolovat, že prostor doskoku je volný, bezpečný a v dohledné době ani do daného místa nikdo nedoplave. Při skoku popředu je nutné mít palce u nohou přes okraj bazénu – tím se zabrání uklouznutí,“ připomíná Štěpánka Štrougalová.
Spoustu zábavy si užijete i s velkými pontony, kdy děti mohou do vody válet sudy, dělat kotrmelce nebo jen tak sbíhat. Skoky můžete zpestřit i skákáním do rodičovské náruče, proskakováním obruče, skokem do nafukovacího kruhu nebo přeskakováním hraček.
3 Důležitý „pocit vody“
Pro dítě je důležité zvyknout si i na fyzikální vlastnosti vody, ovšem bez pouček a vzorečků, jenom vlastním tělem a hrou. Cílem je naučit dítě, v jaké fázi voda znesnadňuje pohyb, které pohyby pomáhají udržet se na hladině a které plochy jsou záběrové.
„Zkuste dítě si posadit do nafukovacího kruhu jako na lodičku a nechat ho „dopádlovat“ k určitému cíli – poznává, že když dlaně vytvoří jakousi mističku, je záběrová plocha větší, když roztáhne prstíky, voda prokluzuje a moc rychle se neposouvá,“ navrhuje Štěpánka Štrougalová a přidává další nápady na společné hraní s vodou.
Můžete třeba lít vodu z konvičky a nechte ji dítě chytat. Posaďte se s dítětem na kraj bazénu a kopejte nohama ve vodě. Na mělké vodě může dítě chodit jako čáp, plazit se jako rak, vyzkoušet si cval stranou, ale i vyskakovat jako žabka. Pocit vody získá dítě i stříkáním vody na cíl, hraním si s konvičkou nebo vodním mlýnkem, plácáním do vody, jejím hlazením nebo bubnováním.
