Jsem zdravotní sestra, takže jsem hned věděla, co mě čeká. Transplantace nebo dialýza a invalidní důchod. Než jsem to vstřebala, pořádně jsem si pobrečela. Blízcí mě utěšovali, manžel nejvíc. Před synem jsem se držela.
Můj boj s nemocíVážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Dál jsem pracovala na dvanáctihodinové směny na lůžkovém oddělení následné péče a pravidelně docházela na kontroly krve a moče. Kreatinin v krvi stoupal, funkce ledvin se pomalu zhoršovala. Cítila jsem se celkem dobře, jen jsem byla víc unavená.
Ledviny postupně selhávaly
V prosinci 2012 mě nefrolog poslal na biopsii ledvin do vinohradské nemocnice do Prahy. Na výsledky jsme dlouho čekali, byly nejasné. A tak jsem v dubnu 2013 podstoupila druhou biopsii a spoustu vyšetření v motolské nemocnici. Tam se prokázalo nezvratné selhávání ledvin. Transplantace nebo dialýza byla do pár měsíců nevyhnutelná. Přes slzy jsem tenkrát neviděla.
Můj nefrolog, primář Machek, pak prohlásil:“ Tak to rozjedeme v IKEMu! Máte někoho v rodině nebo mezi přáteli, kdo by vám dal ledvinu?“ Měla jsem. Manžel a maminka bez zaváhání počítali s tím, že do toho půjdou. Sourozence nemám.
Manžel ani maminka nemohli být dárci
Podstoupili jsme spoustu vyšetření. Můj zdravotní stav dovoloval podstoupit transplantaci, ale manžel s mojí maminkou bohužel nemohli být dárci. Manželovi objevili srdeční vadu a matce lehké onemocnění ledvin. Byli jsme z toho smutní. Manžela pak napadlo, že by si o tom popovídal se svojí sestrou a vlastně ji poprosil, jestli by mi nedarovala ledvinu.
Doma mi pak povídá: „Lenka ti chce dát ledvinu.“ Neměla jsem slov. Zlatá moje švagrová. Čekala ji také spousta vyšetření, běhání a vyřizování.
Chronická glomerulonefritidaJedná se o onemocnění ledvin, přesněji řečeno glomerulů, což jsou mikroskopická tělíska uložená v ledvinách, zodpovědná za filtraci krve. Při této nemoci jsou glomeruly postiženy zánětem, hrozí jim zjizvení a úplná ztráta funkce (čímž je ztracena funkce celé ledviny). Více o nemoci čtěte na Vitalion.cz |
A výsledek? Naprosto zdravá a vhodná k dárcovství. Bylo jí tehdy 50 let. Nevěděla jsem, jak jí mám poděkovat, odvděčit se, co vlastně udělat. Bylo to od ní prostě fantastické. Pořád mi říkala: „Hlavně se nestresuj a neřeš to.“ Je bezvadná.
V IKEMu nás zaregistrovali do párové výměny, protože jsme neměly shodné krevní skupiny. Musely jsme čekat, až se k nám najde vhodná dvojice. Telefon mi zazvonil už 10. září. Ledviny mi ještě pracovaly. Paní koordinátorka mi sdělila radostnou zprávu: „17. září máte nástup.“ Úplně se mi roztřásly nohy. Byla jsem ten den zrovna po noční. V práci jsem dostala hned volno, všichni mi drželi palce.
Za týden jsem šla domů s novou ledvinou
Podstoupily jsme s Lenkou řetězovou transplantaci, párů bylo nakonec pět. Moje nová ledvina mi začala fungovat hned na sále. Lenka to taky zvládla. Už druhý den ji pustili domů. Mě už za týden. Lékaři, sestry a ostatní personál, co se o nás staral, jsou k nezaplacení. Nejlepší na světě. Patří jim moje obrovské díky.
Od února 2014 jsem se vrátila do práce. Už ne do směn, ale na ranní, abych se trochu šetřila. Letos v září to budou už dva roky od transplantace. Dva krásné roky. Doufám, že jich bude ještě hodně. Věřím v to, protože mám svého anděla. Jmenuje se Lenka.
