Většina z nás mívá dny, které bychom nejraději strávili v teplácích a volném tričku. Jenže většina z nás nepatří mezi nejúspěšnější a nejmocnější lidi světa, a tak raději dodržíme nepsaná pravidla a oblékneme se podle toho, jak se od nás v práci nebo na schůzce očekává. Formálně, takzvaně „slušně“.
Čím to, že zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg může přednášet stovkám bankéřů a podnikatelů v džínách a mikině s kapucí, ale běžný manažer by si v takovém modelu na firemní prezentaci uřízl ostudu?
Právě tímto společenským jevem, kterému říkají „efekt červených tenisek“, se zabývala skupina výzkumnic z Harvardovy univerzity. Proč červené tenisky? Silvia Bellezza, Francesca Gino a Anat Keinanová provedly řadu studií a experimentů; Gino mimo jiné na univerzitě přednášela v červených sportovních botách, které k běžnému dress code tamních profesorů nepatří. Reakce studentů ukázaly, že je dostatečně respektovaná, aby si to mohla dovolit.
Rolexky? Ne, tepláky
Kvůli výzkumu vyjely i do světa. V Miláně například zpovídaly zaměstnankyně luxusních butiků a sledovaly jejich chování. „Prodavačky spíše očekávaly, že je zákaznice bohatá nebo slavná, a že tedy více nakoupí, pokud měla na sobě oblečení do fitka a hodinky Swatch, než když přišla v elegantních šatech a rolexkách,“ shrnují ve svých závěrech vědkyně.
Když se naopak na tamním nádraží ptali kolemjdoucích – tedy lidí, kteří se v „nóbl“ prostředí obvykle nepohybují – byly odpovědi odlišné. Dotazovaní očekávali, že žena v elegantním modelu má více peněz a vyšší společenský status než ta ve sportovním oblečení.
Vy jste herečka?
Jejich metodu na vlastní kůži vyzkoušela Randi Newtonová, redaktorka amerického magazínu Observer. Do luxusního newyorského obchoďáku Bergdorf Goodman vyrazila postupně ve dvou naprosto odlišných outfitech.
Z druhé rukyZa ležérní styl nemusíte zbytečně utrácet. Ani oblečení z druhé ruky už totiž není ostuda. Originální kousky najdete na Jarmark.iDNES.cz. |
První tvořily šedé tepláky a tričko s obrázkem, které doplnila turistickou obuví, bavlněnou čepicí, slunečními brýlemi a velkým kelímkem ze Starbucks. Druhý model byl zcela odlišný – elegantní šaty, trenčkot, boty na podpatku, značkové doplňky a na hlavě objemná foukaná. Prodavači prý byli mnohem zdvořilejší a všímavější, když přišla v „teplákové“ variantě.
Třeba u Chanelu jí prodavač předváděl nový krém: „Zeptal se, jestli si můžu sundat sluneční brýle. Odmítla jsem. ‚Zrovna jdu z botoxu a myslím, že mám modřiny, chápete?‘ Žádný problém! Aplikoval mi krém kolem brýlí, pak se ke mně naklonil a zašeptal: ‚Vy jste herečka?‘“ Podobné situace prý dámu v elegantním modelu nečekaly, personál ji naopak okázale ignoroval.
Dress code vždycky neplatí
Hlavně průměrněNa podobném principu jako neformální „CEO casual“ funguje i módní trend normcore. Hit posledních let radí: oblékejte se průměrně a nenápadně. Tak jako Steve Jobs či prezident Obama.  |
Podobný princip jako v luxusních obchodech a podnicích pak podle harvardských profesorek platí i ve světě vysokého byznysu. Styl oblékání, kterému říkají „CEO casual“ si však podle nich může dovolit jen málokdo.
Typickým příkladem byla známá uniforma Steva Jobse: generální ředitel Applu nosil vždycky stejný černý rolák, modré džíny a okopané tenisky. Jiným profesionálům by se za podobný outfit na významných setkáních či konferencích vysmáli, jeho status oblečení ještě podpořilo.
Podle trojice výzkumnic si luxus oblékat se „nevhodně“ můžou dovolit jenom lidé opravdu mocní, úspěšní, známí či bohatí. Jen v jejich případě se tenisky, tepláky nebo sportovní mikina můžou stát symbolem vysokého společenského postavení. A to ještě pouze v prostředí, které kódy vyjádřené takovým oblečením zná a umí si je přeložit.
Jednoduše řečeno: když zítra zajdete v oblečení z jógy do nákupního centra, nikdo se nad vámi nepozastaví. Když ale v teplákovce vyrazíte do Pařížské nebo do VIP salónku na letišti, možná si tak vysloužíte zvlášť pozorný servis.
