Oproti loňsku, kdy podle pořadatelů doprovázelo běžce od druhé půlky závodu doslova psí počasí, se letošní ročník vyvedl luxusně. A možná i díky tomu se letos urodil nový traťový rekord, 30,6 kilometru překonal Robert Krupička z týmu Salomon za 1:53:52. Což je tempo pod 4 min/km. Na trati s převýšením asi 1200 metrů to je neskutečný mazec.
„Tohle je můj terén, tady se cítím jako doma,“ rozplýval se v cíli nejlepší český vrchař, který žije ve zdejším kraji. "Běžel jsem to celé sám jako velmi rychlý trénink. Dal jsem si dost, nešetřil jsem to, jsem spokojený," dodal Krupička, který nastoupil v barvách Salomon teamu. Daleko za sebou nechal Jana Mrázka (osm a půl minuty!), Ondru Horáka i nejlepšho skyrunnera Jana Zemaníka.
Mezi ženami vyhrála osmatřicetiletá Marie Delingerová, která se k závodům vrátila po mateřské dovolené. "Běželo se mi pěkně. Neměla jsem srovnání se soupeřkami a chlapy neznám. Držela jsem si svoje tempo, všechny kopce nahoru jsem cupitala, nechtěla jsem chůzí s rukama na kolenou vypadnout z rytmu. Víc mi daly zabrat seběhy, ty neumím, proto ani nemám šanci na mistrovství Evropy nahoru – dolů," říkala běžkyně, která skončila v absolutním pořadí čtyřiadvacátá.
Povrch trati je rozmanitý a diskriminován nebude rozhodně nikdo. Největší výhodu budou mít samozřejmě univerzální běžci, jelikož se jedná o trať 15 kilometrů nahoru, ale běhatelně, a 10 kilometrů dolů, 2 až 2,5 kilometru zpět do kopce a zbytek opět mírným seběhem do cíle. Povrch se střídá. Prvních a posledních 10 kilometrů se běží po lesních cestách. Je zde i pár nutných asfaltových úseků na přeběhy.
Střední část trati je skalní trail: technické úseky s měkkým podkladem, kořeny, velké, malé kameny na výstupech i sestupech, kamenité, technicky náročnější seběhy, které se dají stále běžet svižně. Prostě nádhera. Když vyjde počasí, jako nyní, máte překrásně strávený sobotní den.
City trailSeriál trail běhů pokračuje City trailem na pražském Petříně, který vypadá velice výživně. Je to rychlá trať se spoustou zatáček, stoupání a klesání. |
Na trati jsou tři občerstvovačky s pitím, tatrankou a banánem. Co je ale nejvychytanější, jsou horské bystřiny coby přírodní občerstvovačky, kde i dva doposud spolu bojující soupeři zastaví, aby zchladili zátylek a hlavu. Musím říct, že jsem měl opravdu nehoráznou chuť, zda si prostě nezout boty a nenaložit se do potoka na menší piknik.
Organizace závodu byla na výbornou. Sice se rozrostlo startovní pole na dvojnásobek oproti loňsku (z asi 70 na 140), ale i tak zůstal závod celkem komorním a šetrným k přírodě.
Celým dnem provázel Aleš Valenta, který si mě po proběhnutí cílem odchytl, abych zapěl pár radostných, ale pravdivých ód na trať. Celkově hodnotím Králičák jako velmi zdařilý podnik s velkou třešní na dortu. Zázemí totiž poskytl Wellnes hotel Vista, kde závodníci mohli naklusat do luxusních sprch, což vlilo novou krev do žil. Pak hned pivo, dvě kofoly a nějaké jídlo a nebýt mokrých věcí v autě, mohli jsme jít nanovo.
Celkové výsledky najdete ZDE.
