Nebyla první návrhářkou, která do módy promluvila, ale na předchůdkyně navázala minimálně, stejně tak celý život bojovala proti tomu, čemu říkala móda ovládaná muži. Ona přece nejlépe věděla, v čem by se žena měla cítit dobře.
Nechtěla tvořit pouhé okrasy salonů, měla jiné ambice: osvobodit ženu od svazující parády, dopřát jí volnost pohybu a tím i volnost duše. Co pro to udělala? Radikálně změnila ženský šatník a vytvořila styl, který s odvahou hleděl do budoucnosti.
Spolu s dalším novátorem, Paulem Poiretem, odhodila korzety. Zavrhla dlouhé sukně, které se pletly pod nohy. Ostříhala se nakrátko. Nechtěla mít nic s košatými klobouky, těsnými botkami, volánky, kaskádami krajek, odmítla celou tu efektní zdobnost belle époque, do které se narodila.
Místo toho nabídla jednoduchost, volnost a hlavně svobodomyslnost, jakou sama cítila. Za tou vizí šla paličatě od začátku, ostatně na svět přišla v srpnu, kdy astrologickému kruhu vládne Lev. Dostála mu naplno, málokdo z módního světa se rval o svoje názory s takovou urputností a panovačností.
Svetr z milencovy skříně
Kdoví, nakolik se na její razanci podepsala bída, v níž vyrůstala. Zažila harcování s rodiči po jarmarcích, pobyla si v sirotčinci, v klášteře, zkoušela kariéru kabaretní zpěvačky, ze které jí – pokřtěné Gabrielle – zbyla přezdívka Coco. Do světa bohatství ji pozdvihl její první osudový muž, zámožný Étienne Balsan, ale na roli vydržované milenky byla příliš temperamentní a ctižádostivá.
Zásadně ji podpořil další muž, Arthur Capel řečený Boy. S jeho pomocí si v Paříži otevřela butik s klobouky, které sama vyráběla a od kterých záhy přešla k oblečení. Švadlenou se nevyučila, její devízou byly nápad a odvaha šokovat.
Gabrielle "Coco" Chanel
 |
Vládne roku 2014 pánský styl? Nic nového. Už v prvních letech dvacátého století si Coco dala ušít pánské jezdecké kalhoty a na jedny dostihy dorazila ve vypůjčeném pánském saku s vázankou. Když si později v přímořském Deauville založila obchod s dílnou, vyslala do světa další pánskou variaci. Inspiraci našla v Boyově anglickém šatníku, ze kterého vytáhla pletený svetr a flanelový blejzr.
K založení tradice modrobílé kombinace ji přivedla pruhovaná trička a volné kalhoty námořníků. Za nedostatku první světové války objevila levnou strojovou pleteninu, dodnes známou jako žerzej, a z ní na scénu uvedla revoluční košilové šaty. Pro svoje výtvory volila tu nejpřirozenější reklamu: prostě v nich vyrazila na korzo, do kavárny, na pláž. A druhý den měla v obchodě plno.
Choďte zpříma, odhalte kotníky
Ne snad že chtěla z ženy vytvořit kopii muže. Hodlala jí jen dopřát to, čeho si muži užívali. Příjemné, netísnící oblečení, které přiznává přirozenost ženského těla. "Uznala právo žen na pohodlí, na snadný pohyb," píše v jejím životopise Edmonde Charles – Rouxová.
"Chanel chtěla něco, čeho se nikdo tak otevřeně neodvážil: ženy mají chodit zpříma, nosit šaty, které už nevyznačují ani postavu, ani vyklenutí, a sukni důkladně zkrácenou. Odhaloval Poiret chodidlo? Coco šla dál a velkoryse osvobodila kotník. Nadiktoval Poiret módu, která by nesvírala postavu? Chanel udělala něco lepšího: postavu zrušila."
Měla štěstí, že žila v době, která její šatníkové revoluci přála. První světová válka svět velmi změnila, ženy do něj vykročily s větším sebevědomím, najednou mnohem víc pracovaly, sportovaly, řídily svůj osud. Styl, který jim Chanel nabídla, tomu odpovídal. Co víc, mezi luxusní materiály povýšila i řadu obyčejných, jakým byl třeba zmíněný žerzej, a otevřela tak šanci na eleganci i méně majetným.
Ačkoli si časem vybudovala hojnou klientelu s velmi tučnými konty a oblékala i hollywoodské hvězdy, nepřestala tvrdit, že nedělá módu pro salony, ale pro ulici. Její věčný rival Paul Poiret tomu sice říkal 'chudoba de luxe', jenže Coco si z toho dělala pramálo a jednoduché svetry vtipně doplňovala perlami, v lepším případě pravými.
Filozofie jednoduchosti
Od roku 1921, kdy si v Paříži otevřela modelový dům, se firma Chanel rozrůstala v impérium o několika tisících zaměstnanců. Jeho motorem byla samozřejmě Coco se svými neutuchajícími, geniálními nápady. Je až s podivem, čím vším se do historie zapsala, a hlavně – co po ní dodnes zůstalo: tříčtvrteční kabát, široké kalhoty, lodičky s lakovanou špičkou, barvy tón v tónu, výstřihy na zádech, twinsety z jemné vlny, tvíd v ženské módě, večerní malé černé, prošívané kabelky s řetízky.
Kolekci návrháře Karla Lagerfelda pro jaro a léto 2014 dominovaly zářivé barvy, velké perly a otázka: "Co by na to řekla Coco?" Prohlédněte si ji tady.  |
Jejím životem prošla řada milenců často slavných jmen, ale s jedním měla smůlu, válečný románek s německým špionem ji v roce 1945 donutil Francii opustit. Vrátila se před polovinou 50. let, aby opět zabojovala za svoji filozofii jednoduchosti, tentokrát proti náročné siluetě New Looku Christiana Diora.
Odpověděla mimo jiné útlým kostýmem z jemného tvídu, s krátkým, portou lemovaným kabátkem, sukní ke kolenům a zlatým nebo perlovým náhrdelníkem. S ním impérium Chanel znovu povstalo, znovu se stalo hvězdou i autoritou haute couture čili vysoké krejčoviny.
Osobně mu vládla ještě téměř dvacet let. Tím, co chce, si byla naprosto jistá. Ona přece nedělá módu, ona je móda. Nevěřila, že by ji někdo mohl zastoupit, s arogancí sobě vlastní držela otěže firmy až do smrti. Vyčerpaná, poloslepá, zmatená. Ale byla by to bez téhle tvrdohlavosti Coco?
