Jak vám zatím chutná sláva?
Sladce i hořce. Je krásný pocit, když dokážete něco, po čem sníte. Ale nabalují se na to různé další akce, sponzorské a jiné. Bývají příjemné, jenže za poslední rok jich bylo až moc. Já potřebuju mít vedle sportu i svůj soukromý život a koníčky. Když to nemám, jsem nešťastná a odráží se to i ve sportu. Loni toho bylo vážně moc. Nemohla jsem pořádně od sportu vypnout, jen jsem pořád řešila, komu mám odpovědět a kdy a kde musím být. Jsem ráda, že teď tyhle věci za mě řeší můj manažer.
Čtěte ve čtvrtek
Pro Magazín MF DNES se Gabriela rozpovídala o tom, proč vždy závodí s make-upem, ale i o tlaku médií a o tom, jak důležitá je při sportu psychika.
Setkala jste se také se závistí?
Jasně. Bohužel nepotkáváte jen příjemné lidi, kteří vám úspěch ze srdce přejí.
Dokážou vás závistivci vykolejit?
Spíš to beru tak, že jsem jim zavázaná.
Zavázaná?
Ano. Protože oni ze mě dělají mnohem silnější osobnost a zocelují mě. Snažím se, aby mě takové negativní reakce nevykolejily. Pokud mi řekne něco nepříjemného někdo z rodiny, přemýšlím nad tím. Ale jestliže mi napíše kdosi cizí mailovou zprávu nebo dopis, že se mu něco nelíbí, nesesypu se z toho.
I takové dopisy vám chodí?
Jo. Ze začátku jsem kvůli některým z těch mailů bývala hodně smutná. Nechápala jsem, že někdo dokáže vynaložit takové úsilí, aby mi poslal hodně dlouhý a tak negativní mail.
Co vám vytýkali?
Peníze. Nebo můj vzhled. Že dělám ostudu, že jsem zmalovaná. Teď už mě tím spíš pobaví. Vůbec mě ten pisatel nezná a přitom mě soudí hodně radikálně. Ale proč ne, dodá mi to sílu. Se vším se budu víc prát. Já si i neúspěch umím vysvětlit. Řeknu si: No dobře, tak se mi závod nepovedl – nejspíš to tak mělo být proto, aby se mi povedl příště.
Víra v osud?
Asi. Všechno, co se mi děje, má nějaký svůj význam.
Gabriela Soukalová, olympijská vítězka. Umíte si představit, co by to s vámi provedlo?
Tahle otázka mě docela rozesmívá. Hlavně ta olympijská vítězka.
Dobře, tak olympijská medailistka. Zůstaneme při zemi.
Byla by to nádhera. Jen si neumím moc představit život potom. Hlavně ty akce kolem. Ale já jsem sama vůči sobě natolik skeptická, že si to ani moc nepředstavuju. Uvidíme.
24. května 2013 |
