Vizitka:Miroslava Němcová (59) vystudovala Střední zemědělskou a technickou školu v Havlíčkově Brodě. Pracovala jako odborná referentka v Českém statistickém úřadu. Po revoluci byla majitelkou knihkupectví ve Žďáru nad Sázavou, kde žije. V roce 1994 se stala zastupitelkou města a členkou městské rady za ODS. Od roku 1998 je poslankyní a od června 2010 předsedkyní Sněmovny. Od června 2010 je 1. místopředsedkyní ODS. Je vdaná, má syna a dvě vnoučata - Matyáše (12) a Annu Sáru (6,5). |
Miroslava Němcová miluje cestování. Její láskou je kromě Paříže především Itálie, kam vedla také její první cesta po revoluci. S manželem se tehdy vypravili navštívit známé, s nimiž se seznámili v roce 1979 na dovolené v Jugoslávii.
"Vedle nás v kempu bydlela italská rodina. Měli holčičku ve věku našeho syna. Děti se skamarádily a posléze i my dospělí. Byli ze severoitalského Bolzana a my si s nimi začali v tom roce 1979 dopisovat. Asi dvakrát k nám přijeli, ale nás za nimi nepustili, tak bylo přirozené, že po revoluci vedla naše první cesta k nim," říká Miroslava Němcová.
Když zmíněné rodinné známé lékaři před lety diagnostikovali nádor mozku, Miroslava Němcová přemýšlela, jak by jí mohla pomoci. "První vás napadne, že pošlete nějaký dárek, knihu, album fotek, ale pořád víte, že je to málo," vypráví. "My jsme se s nimi dorozumívali lámanou němčinou a tak mě napadlo, že pro její nemocnou hlavu bude nejlepší, když bude moci přemýšlet a formulovat ve své mateřštině."
Tak se začala jazyk učit sama. "Tehdy v roce 1987 jsem si koupila italštinu pro samouky, to byla jediná knížka, která se tu dala pořídit, a nastolila jsem tvrdý režim. Řekla jsem si, že jestli to má mít význam, tak si k tomu musím denně sednout na tři hodiny. V šest jsem vzala učebnici a tři hodiny mě nikdo nesměl rušit," vzpomíná. U učebnice vydržela a po třech měsících měla základ, díky kterému se domluvila.
Přestože dnes už ani jeden z manželského páru z Itálie nežije, Miroslava Němcová s manželem do země jezdí dál. Každý rok sice plánují, kam se podívají o dovolené, ale stejně vždycky skončí v Itálii. "Oni dva mi otevřeli bránu k jazyku a k italské kultuře. My jsme díky nim tu zemi poznali, nahlédli do jejich životního stylu a oni z nás v podstatě udělali takové poloviční Italy," říká se smíchem Miroslava Němcová.
