Vizitka:
|
"Jednu dobu jsem se smiřovala s tím, že se to nemusí podařit nikdy, že třeba nedosáhnu na tu nejvyšší metu. Je spousta sportovců, kterým se to nepovedlo za celou kariéru. Třeba Václav Chalupa byl vždycky kousek od zlata. Úžasný sportovec, který se držel ve špičce tolik let, kolik vesloval. Táhl úžasným způsobem české veslování, přesto zlato nikdy nezískal," říká jednatřicetiletá veslařka, která s veslováním na vrcholové úrovni začínala poměrně pozdě, až v devatenácti letech.
"Na vrcholový sport je to opravdu pozdě, ale já jsem sportovala už předtím, dělala jsem atletiku, v dětství běžky. Byla jsem v kondici," vysvětluje Mirka, která pochází z veslařské rodiny: tenhle sport dělala matka i otec, ten byl šestý na olympiádě v Montrealu v roce 1976 a pátý na hrách v Moskvě o čtyři roky později.
Zpočátku svoji dceru trénoval, jenže ona se později přestěhovala do Prahy kvůli studiu a našla si nového trenéra. Jsou spolu už jedenáct let, šest let měli i partnerský vztah. Rozešli se, ale ustáli to a pracovali spolu dál.
"Bylo to hodně náročné. Musíte si v tu chvíli ujasnit, co chcete. Bylo by jednodušší se rozejít, říct "nazdar" a najít si jiného trenéra. Ale nás spojovalo, že jsme chtěli ve sportu něčeho dosáhnout, věřila jsem, že on je jako trenér jeden z nejlepších," říká veslařka.
Sport má ráda odmalička. V atletice běhala středně dlouhé tratě, tedy patnáctistovky a víc. I dnes si jde ráda zaběhat. Lásku k pohybu zdědila po rodičích, i když se směje tomu, že i ve sportovní rodině se dá sportu ubránit.
Příkladem je její bratr, který se jednu dobu podobným aktivitám úplně vyhýbal. Teď už občas sportuje, ale vrcholově to nikdy dělat nechtěl. "Říkal, že to příliš bolí. V tom má pravdu. Ale mě to vždycky bavilo a bavit bude," dodává Mirka Knapková.
