Nechci být nespravedlivá, tak začínám u sebe. Když se skláníme se stylistou Kájou Pavlíčkem už hodinu nad fotografiemi politiků a kritizujeme (občas i chválíme) jejich vizáž, požádám ho, ať zhodnotí i tu moji. Za deset vteřin toho lituji - nahodí shovívavý úsměv a spustí:
„Vyhodit černou, používat barvy. A taky změnit kadeřníka, kontrast přelivu a melíru nesedí." Od otázky na líčení mě odradil už před chvílí, když chválil Miroslavu Němcovou za to, že používá rtěnku. Aha, tu už jsem dlouho neviděla…
Jak si vedou politici v módě
"Oživte barvy, hlídejte detaily, a dámy, pozor na dekolt." |
Hodnotí stylista Kája Pavlíček ze salonu krásy Mio Faccia:Aby bylo jasno - nevypadám snad jako úplné strašidlo (foto autorky najdete ve fotogalerii). Vykazuji nedostatky, které bych jako politička musela odstranit. Ostatně, nebyla bych sama, rezervy mají i ti, na něž se teď upírá nejvíc pozornosti.
Pravda, rozdíl mezi vzhledem politiků začátkem 90. let a současností je obrovský. Nechybí drahé obleky a boty, které si někteří nechávají šít na míru, přesto má dokonalá vizáž stále vážné trhliny: muži klidně odloží na veřejnosti sako či kravatu, nevymění si zmačkanou košili, pořád je ještě problém sladit barvy.
Kde zůstal cit pro detail?
Když se mezi nevýraznými obleky na vládě objevil ministr dopravy Vít Bárta z Věcí veřejných, probleskla unylou šedí najednou i barva. Ostře fialová kravata, ve stejné barvě kapesníček. "Dobrý pokus, jenže… Ono je to všechno špatně," kritizuje Bártovu snahu být vidět Petr Lukeš z Asociace vizážistů a stylistů ČR.
Pro kravatu a kapesníček totiž platí jediné pravidlo: nesmí být identické, když mají stejný odstín, musí se lišit vzor. A Bárta má potíže i s šířkou kravat a uzly. "Chce být stylově výrazný, ale postupuje bez znalosti pravidel, což nadělá víc škody než užitku. Někdo by mu to měl říct," podotýká stylista.
Občas se toho ujme manželka a stranická kolegyně Kateřina Klasnová: "Když to Vítek přežene s kombinacemi, naznačím mu, že by to sneslo trochu ubrat. Do oblékání si ale moc nemluvíme, jen jednou jsem ho poprosila, aby se převlékl. Přišlo mi to tehdy divoké," říká nová místopředsedkyně Sněmovny, která vyznává spíše konzervativní styl. Není však nejvhodnější poradce, i ona dělá chyby. Občas je její oblečení neforemné, ve snaze vypadat mezi poslanci vážně působí usedle.
"V Bártově případě ovšem říkám - zaplaťpánbůh za Nečase," naráží Lukeš na nemastný, neslaný styl předsedy vlády. Nečas si ve výstřelcích rozhodně nelibuje, ale nedělá velké chyby. Obleky mu sedí, jen tomu chybí šmrnc.
Přitom často stačí málo. "Podívejte se na Berlusconiho - jeho styl splňuje pravidla a je tam zároveň jiskra," poukazuje Lukeš na italského premiéra, který zvládá hru s maličkostmi. Právě ty mohou výrazně odlišit jednoho muže v obleku od druhého: barvou, stylem kravaty, tvarem límečků, manžetovými knoflíčky…
Grossovy havajské šortky
Za první republiky to politici zvládali bravurně, byli tehdy na výsluní vedle Britů a Francouzů, jenže od dob Gutha Jarkovského uplynulo osmdesát let. Vítězí tendence k ležérnosti. Ty často vedou k omylu, že vše je dovoleno. Ano, pánové už nenosí fraky a cylindry, ovšem stále platí: do Sněmovny patří sako, dobře uvázaná kravata, košile s dlouhým rukávem.
Přesto můžete vidět Miroslava Kalouska v rukávech k loktům a někdy dokonce v pantoflích. Sako svého času rád přehazoval přes opěradlo židle Ivan Langer, Zdeněk Škromach řečnil u pultíku bez kravaty a s rozepnutými knoflíčky u košile.
Expert na etiketu Ladislav Špaček vzpomíná, jak bývalý premiér Gross nastoupil před dvacet televizních štábů z celého světa v havajských šortkách. "Bouchlo kasino v Praze na Příkopech a on věděl, že tam budou novináři. Nemůže se divit, že pak si na něj za hranicemi ukazují a říkají: To je ale divná země, když tam předseda vlády chodí takhle."
Politici mají reprezentovat a nevyplácí se podceňovat ani voliče. Snadno poznají, kdo z dvojice český versus francouzský ministr vypadá jako buran, i když sami mají ve skříni jedno sako ze svatby před dvaceti lety. Nežijeme už v uzavřeném světě, máme srovnání v perfektně oblečených politicích z Evropy i USA.
"Přestože například někdo neví, že ze saka má vyčnívat centimetr košile, podvědomě cítí, že něco nesedí. Podle vizáže si utváříme první dojem, volič si formuje názor," zdůrazňuje bývalý mluvčí exprezidenta Václava Havla.
Průzkumy dávají Špačkovi za pravdu: fakta obecně přijímáme lépe od někoho, kdo působí harmonicky a esteticky. Jinak řečeno - nevypadá jako vandrák.
Ministr obrany Alexandr Vondra pózuje fotografovi, sako má přehozené přes rameno. Vyniká tak ještě víc košile s nevhodným vzorem pro muže, kteří jsou - pan ministr snad odpustí - trochu při těle. "Měl by se vyhnout havajským vzorům i kostkám. A pozor na pásek pod břichem, který je zvýrazňuje," varuje stylista Pavlíček. Košile je zmačkaná, límeček podtrhuje kulatost obličeje.
Vondra a Bárta v tom nejsou sami, žádný z ministrů neprošel bez výhrady. Chybují v kravatách, uniká jim pravidlo o vyčnívající manžetě košile ze saka, které z politiky zmizelo s odchodem Topolánka. Dokonce Václav Klaus košili občas neuhlídá.
Kníže je zjevením
Kdo umí oblek opravdu nosit a dbát na detaily, je bezpochyby Karel Schwarzenberg. Ostatně má před ostatními "náskok" 700 let. A jako by právě pro něho platilo, že oblek sluší až ve třetí generaci, jak rád opakuje Špaček.
"Tradice rodiny je vidět, šlechtici jsou vedeni ke stylu oblékání a k eleganci," potvrzuje Pavlíček a během řeči zapíchne prst na fotografii těsně pod Schwarzenbergův krk. Motýlek. Mohl by to být problém, anglická tradice totiž říká, že je určen jen pro večerní příležitost, přes den jen v případě, že je okolí ochotné tento výstřelek přijmout. "On je tím ale proslulý, tak bych mu ho nebral," připouští stylista.
Kníže je vůbec "zjevením" v šedi politické scény. Zcela se vymyká tomu, co je trendové, má osobitý styl. "Třeba styl Václava Klause, který se obléká bez výrazných chyb, můžu použít na kteréhokoliv politika a byl by korektně oblečen. U Schwarzenberga by to nešlo, jeho styl je příliš spojený s jeho osobou," říká Lukeš.
I mezi nováčky ve vládě lze chválit. U fotografií ministra zdravotnictví Leoše Hegera stylista Pavlíček jen pokýval hlavou -správně. "To udělá radost mé paní, která se na mém oblékání z větší části podílí," reaguje ministr, který se prý inspiruje v okolí a sleduje, kdo se jak obléká. "Záleží na mém programu i náladě a občas se snažím zkoordinovat váhu, abych nedělal ostudu," dodává.
Rozpuštěné vlasy jsou přehnaný výstřelek
Političky to mají nesporně těžší. Mužům stačí dodržovat několik pravidel, pro ženy tolik zásad není, musí se více řídit citem.
Kritiku často schytávala Vlasta Parkanová. "Mívala úlety, ale teď už se to zlepšilo," říká Pavlíček. Ano, kabátek by mohl být delší, kabelka lépe sladěná se sakem, ale to jsou detaily, žádný průšvih.
"Oblečení si vybírám sama. Zpočátku jsem tím hájila svůj prostor svobody a rozhodování," říká Parkanová. Razantně se kdysi bránila i změně svého výrazného účesu. "Barva je dobrá, sluší jí, ale… Když se začne vymývat, hází odstíny laciné růžové," upozorňuje kadeřnice Jindra Fílová ze salonu krásy Mio Faccia.
Bez větších výhrad prošla i šéfka Sněmovny Miroslava Němcová, jen dekolt by podle Pavlíčka mohla odhalit častěji a nezavírat se do oblečení až po krk.
Ze šatů Kateřiny Klasnové však není stylista ani trochu nadšený. Jsou zelené, beztvaré, političce nesluší. "Ať si pořídí kostým Chanel, může si ho dovolit. Nebo vypasované delší sáčko."
Klasnová prozradí, že plánuje změnu šatníku, zatím však nenašla čas. Vizážisté jí vytýkají ještě jednu věc: oblečení volí zbytečně usedlé, přitom na jednání často přichází s rozpuštěnými vlasy, což je při jejich délce přehnaný výstřelek, měly by být sepnuté.
"Kočí? Chtěli jsme ženy a máme tu chlapa"
Ženy se také obecně bojí barev. V tom kdysi prolomila ledy Jana Bobošíková svými červenými kostýmky. A zapomínají, že oblečení na schůze ve Sněmovně může být korektní a zároveň ženské.
Například u Kristýny Kočí z Věcí veřejných nenachází stylista vážné chyby, snad jen: "Chtěli jsme mít v politice ženy a máme tam zase chlapa," říká Lukeš při pohledu na modely mladé poslankyně.
Mezi politiky se projevuje ještě jeden zvláštní jev. Málokdo se přizná, že mu radí odborník. "Když jsme někomu z politické scény radili, podmínkou bylo, že se to nikdo nesmí dozvědět. Je normální, že si doma nestříhají vlasy, ale když si nechají od někoho poradit s oblékáním, jako by přiznávali, že to neumějí sami," tvrdí Lukeš.
Špaček je však optimista: politici se to naučí. Zvládl to Václav Havel (vzpomínáte na jeho vytahané svetry?), obstál Vladimír Špidla, když odešel do Bruselu, zvládnou to i další.
