Kdy jste si udělala řidičák?
Marie HornekováMarie Horneková se narodila v říjnu roku 1979 v Plzni. Vystudovala střední rodinnou školu se zdravotním zaměřením také v Plzni. Mimo jiné pracovala na poště, následně nastoupila jako řidička kamionu na trasách po Evropě.V roce 2007 postoupila do národního kola soutěže Evropský mladý řidič kamionu (YETD) jako první žena. Od roku 2009 řídí zájezdové autobusy. Ve volném čase ráda hraje na kytaru a klavír. |
Pro mnoho žen je představa tak velkého auta spíš noční můrou. Neměla jste problémy s couváním nebo parkováním?
Právě ta představa mě lákala. Ze začátku to nebylo nijak snadné, ale trénováním jsem se zlepšovala. A to mě hnalo k tomu, že jsem chtěla být lepší a lepší a bavilo mě to čím dál víc.
A jak se z vás stala profesionální řidička?
Tehdy jsem pracovala na poště a po složení zkoušek jsem chtěla jezdit se služební avií. Jenže pan ředitel mi vzkázal, že tak drahý stroj nesvěří do rukou ženy. Tak jsem ukončila pracovní poměr a začala jsem si hledat místo na kamionce. V té době jsem se seznámila se svým pozdějším přítelem, který jezdil s kamionem. Začala jsem se u něj učit a jezdit s ním, čímž jsem získala dobrou průpravu.
Jaký je to pocit, řídit truck?
Pocit je to krásný, tedy alespoň pro mě, a také je to velká odpovědnost, což si ale většinou uvědomíte, až se něco stane. Díky tomu, že jsem ze začátku jezdila s přítelem, tak to bylo pro mě lehčí – přeci jenom máte větší pocit jistoty, když vedle vás někdo sedí. Když jsem se pak osamostatnila, bylo to trochu složitější. Musela jsem si zvyknout na pocit, že jsem na všechno sama.
Kam jste jezdila?
Pracovala jsem pro firmu, která jezdila skoro po celé Evropě – Německo, Francie, Španělsko, Anglie, Belgie, Polsko, Maďarsko, Itálie…
Nebála jste se přepadení?
Od kolegů jsem slyšela hodně historek, proto jsem se snažila tomu předcházet. Někdy jsem se sice bála, ale většinou to bylo v pohodě.
Setkávala jste se s předsudky? Jak se k vám kolegové chovali?
Předsudky tam byly, ale reakce byly u každého různé. Když jsem zastavila na odpočívadle, kolikrát mě ani nikdo nepřišel pozdravit, jen z dálky na mě ukazovali. Jindy se ale zase zvědavě vyptávali, jak se mi líbí řídit kamion. Taky jsem se setkala s reakcemi jako: Vrať se za plotnu, kam ženská patří. Jiní lidé mi ale fandili a podporovali mě. Setkala jsem se dokonce s muži, kterým to přišlo sexy.
Říká se, že řidiči kamionů jsou hrubiáni…
Měla jsem to tak nějak v hlavě, když jsem začínala jezdit. Ale rozhodně takoví nejsou všichni. Pravda je spíš taková, že jsou hodně vulgární. Já nemám vulgaritu ráda a rozhodně jsem nezačala mluvit sprostě. Je mezi nimi ale spousta dobrých slušných kluků. Znám třeba i jednoho manažera, kterého už práce nebavila a chtěl zkusit něco úplně jiného.
Znáte i nějaké další truckerky?
Byla jsem jednou na Truck Festu v Hradci Králové, kde byl babinec – tedy sraz řidiček. Bylo tam asi deset truckerek, ale nikdy předtím ani potom jsem se s nimi na silnici nesetkala. Maximálně jsem slyšela ve vysílačce, že někdo viděl řídit ženu.
Jak probíhá při dlouhých trasách hygiena?
No s hygienou je to občas trochu problém. Na většině benzínek je v dnešní době sprcha, kterou řidiči často využívají. Nejhorší je to podle mé zkušenosti v Itálii, tam je to celé takové… italské (smích). Vozila jsem si s sebou příruční sprchu – černý vak, který naplníte vodou, nahřejete na slunci, pověsíte někam do výšky a můžete se opláchnout.
Přihlásila jste se do soutěže Mladý evropský řidič kamionu roku. Jak to probíhalo?
Poprvé jsem se přihlásila v roce 2005, to jsem ale neprošla teoretickým vstupním testem. Při dalším kole v roce 2007 jsem postoupila do užšího regionálního výběru. V regionálním kole jsme psali další test, následovala jízda zručnosti a jízda hospodárnosti. Postoupila jsem do národního kola, kde byly podobné disciplíny a k tomu ještě test z výbavy vozidla. Poslali nás k tahači, který jsme měli zkontrolovat a napsat všechno, co na něm chybí nebo přebývá.
Jak jste v soutěži dopadla?
Do národního kola jsem postoupila na divokou kartu, byla jsem tam jediná žena. Celkově se přihlásilo do soutěže něco přes pět set řidičů, v národním finále nás bylo jedenáct a já jsem skončila na desátém místě. První nejlepší řidič z republiky pak postoupil do mezinárodního finále, které se konalo myslím ve Švédsku.
Dneska už ale s truckem nejezdíte…
Po dlouhých trasách jsem jezdila ještě u jiné firmy, ale to jsem se jenom motala kolem komína. To znamená, že jsem jezdila kratší vzdálenosti, převážně kolem sídla firmy. Letos v lednu jsem odjela na měsíc do Kanady a pak jsem si chtěla najít práci, při které budu víc doma, budu si moct založit rodinu… Jenže když jsem se vrátila domů, ekonomická krize byla v plném proudu a práce bylo málo. Dokonce ani v MHD, kde vždycky brali lidi, už řidiče nenabírali. Pak jsem ale potkala jednu slečnu, která dělá u firmy, kde nyní pracuju, a ta mi řekla, že hledají řidiče zájezdových autobusů. Po pohovoru o mě měli zájem, a tak jsem nastoupila. Chtěla jsem být víc doma, tak teď paradoxně víc jezdím po světě.
Kam jezdíte nejvíc?
Skoro po celé Evropě. Jezdí se "pendly", kdy naložíte v Čechách skupinu, odvezete je napřílad do Chorvatska, tam naberete jinou a vezete ji zpátky. Většinou ale jezdím několikadenní poznávací zájezdy. Vyzvednu skupinku lidí někde na letišti a objíždím s nimi postupně nejrůznější místa.
Jaké jsou reakce turistů na řidičku autobusu?
Většinou se jim to líbí a jsou se mnou spokojeni.
Užíváte si to i jako turistka? Nebo už všechna místa znáte?
Z kamionu jsem města znala z okruhů a parkovišť. Teď je poznávám zevnitř, jezdím do centra a k památkám. Někdy se trochu bojím, jestli se všude bez problému vejdu a najdu, co potřebuji. Ale když už to trochu znám, tak si to víceméně užívám.
Jaká je vaše nejoblíbenější destinace?
Jako město jsou to Drážďany. A celé Švýcarsko – jsou to samé hory a zatáčky, a to mě baví.
Dá se řízení skloubit se založením rodiny?
Myslím, že nedá. Mám řízení moc ráda, ale vím, že až budu chtít za rok za dva rodinu, budu si muset najít něco jiného.
Třeba vyjde ta práce v MHD?
Ono to vypadá, že řidiči MHD nejsou tak vytížení, ale myslím si, že si rodiny doma taky moc neužijí. Budu si prostě muset najít jinou pozici, než je řidička. Uvažuju také o tom, že bych si udělala vysokou školu…uvidím, až to přijde.
Je nějaký dopravní prostředek, který by vás lákal řídit?
Asi loď. A kamarád mi slíbil, že mě vezme na kombajn.
