Jak to teď vypadá v Libanonu?
Je to hrozné. Útoky izraelské armády odřízly jih země od Bejrútu, od sobotního rána je i hlavní cesta na sever zničená. Zbývá už jen jedna jediná, a jestli rozbombardují i tu, jsme v koncích. Libanon bude totálně odříznutý od světa, protože jsou zároveň blokované všechny přímořské a vzdušné cesty. Nikdo se k nám nedostane a nikdo neodejde.
Vy zůstáváte?
Zatím ano. Řešíme, co bude dál. Přemýšlíme, jak dostat do bezpečí šaty, které mám připraveny pro blížící se přehlídku v Praze.
Váš muž říkal, že z okna vidí izraelské válečné lodě, jak míří na Bejrút.
Ano, bydlíme teď na Aquamaríně, v našem letním sídle – v křesťanské části města, dvacet kilometrů od centra Bejrútu. Je tam bezpečněji než jinde. Ubytováváme tam všechny známé, co se jich tam vejde.
Máte dost zásob na to, abyste přežili případnou totální izolaci?
Ve městě je paliva tak maximálně na tři týdny. Nefungují elektrárny, takže lidé používají vlastní agregáty. Samozřejmě jen ti, kdo je mají.
A co zásoby jídla?
Lidé si chodí nakupovat do supermarketu, je to stejné, jako za předchozí války. Dostanou tam i základní léky.
Proč jste vy s manželem neodjeli?
Víte, to teď nepřipadá v úvahu. Spousta lidí nám s mužem nabízí pomoc, poskytují nám i soukromá letadla, která by nás zavezla na nedaleký Kypr nebo do Damašku. Pomoc nám nabízejí i lidé z Čech, kteří četli moji knihu a díky ní porozuměli válce a tomu, jak se tady žije. Nabízejí mně a Makramovi ubytování a veškeré zázemí. Jsem z toho dojatá a moc mě to těší, všem jim na dálku děkujeme, ale já zatím musím zůstat tady a dokončit šaty na svoji velkou přehlídku, kterou mám v září v Praze.
Jak boje prožívají místní lidé?
Libanonci jsou strašně silní, nedají se jen tak zlomit. Manželka bývalého premiéra Rafíka Harírího vyhlásila, že veškerá pomoc je pro všechny potřebné zdarma. A že kdokoliv bude potřebovat do nemocnice nebo ošetřit zranění, má dveře otevřené a bezplatně. Mezi lidmi je neuvěřitelná soudržnost, každý se snaží pomoci, jak to umí. Soudržnost lidí je neskutečná.
Jste v kontaktu s dalšími Čechy?
Jenom s několika. Italská ambasáda se nabídla, že všechny Čechy evakuuje zdarma do Říma, takže kdo chtěl, mohl bezpečně odjet. Moje kolegyně Helena, která pro mě pracuje v dílně, to ale nestihla. Bydlí na jihu země, jeli s rodinou, ale nedostali se přes porušené silnice do Bejrútu. Pořádají tam nálety a ona říká, že už toho v Libanonu zažila hodně, ale to, co se děje teď, je šílené. Nic takového prý nezažila.
Vy útoky Hizballáhu podporujete?
Ani náhodou. Nikdo normální z Libanonců je nepodporuje. U mě se v Libanonu střetává elita, a tak přesně vím, co si myslí většina chytrých a normálních lidí. V neděli jsme se s našimi známými, tedy se všemi těmi bankéři, obchodníky a lékaři, shodli na jednom: že Hizballáh je zpátečnická ideologie, která do Libanonu nepatří. A že se musí složit zbraně. Ale v televizních zprávách jsou vidět hlavně příznivci Hizballáhu, kteří Izraeli hlásají pomstu. Jenže to jsou jenom ti radikálové, většina Libanonců je proti Hizballáhu. Vždyť vláda vůbec neměla nic společného s únosem těch dvou izraelských vojáků, kvůli kterým oni pak začali na Libanon pálit bomby. Hizballáh je podporovaný Sýrií a Íránem, kde se také konají demonstrace, které s jeho představiteli sympatizují. Šéf Hizballáhu, pan Nasralláh, hlásá, že je syn Boha a že lidé mají udělat povstání a skoncovat s Amerikou. Kdo z normálních lidí si myslíte, že na tohle slyší? Nikdo.
Tak proč si libanonská vláda s Hizballáhem neudělala pořádek?
Vláda se bojí občanské války. Hizballáh se chvástá, že je silně vyzbrojený a že je dokonce silnější než armáda. Lidé z něj mají strach. Proto jsou obavy, že se chytne s milicemi nebo nedej bože s libanonskou armádou, pokud proti němu zaútočí. Z toho by byla vnitřní válka.
Takže se izraelskému útoku nedivíte?
Ty útoky jsou nehorázné. Izrael začal bombardovat Libanon kvůli dvěma zajatým vojákům, s jejichž uvězněním neměla libanonská vláda nic společného. Navíc začal destruovat infrastrukturu a civilní cíle. Jeho úmyslem je zničit Libanon, který je pro něj velkou konkurencí v oblasti. Vždyť i ministr zahraničí Izraele prohlásil, že chce vrátit Libanon 25 let zpátky.
Jaká je z této situace cesta ven?
Tenhle konflikt se musí vyřešit na mezinárodní úrovni. Někdo to musí ve světě zarazit. Tady se dějiny pohnuly už zabitím Rafíka Harírího vloni v únoru. Třeba se teď pohnou taky. V historii vždycky platí, že ty nejkrutější události dokážou situaci rozpohybovat a že z ní dokáže vyplynout i něco dobrého. Obnáší to sice velké oběti, ale může to pomoct. Třeba se nám díky těmto událostem definitivně podaří zbavit se Hizballáhu.
Je vaše přehlídka v Praze ohrožená?
To určitě ne. Pracuju ze všech sil dál. Vždyť mě znáte, pro mě je práce život. Ta přehlídka pro mě znamená tolik, že ty šaty došiju za každých podmínek. Mám obrovskou podporu od svých spolupracovnic. Představte si, že několik švadlen přišlo v pátek ráno do práce i přesto, že jim cestou do dílny hrozilo obrovské nebezpečí. Vědí, jak je to pro mě důležité, a riskovaly kvůli tomu život. Chceme došít modely, už jich zbývá jen několik.
Jak ty šaty dostanete ze země, když jsou všechny cesty odříznuté?
To teď řešíme s ambasádou. Některé z retrospektivních šatů jsou už naštěstí v Praze. Představte si, že v pátek u nás do osmi večer seděla vnučka bývalého prezidenta Libanonu Attásího, pro kterou jsme šili šaty na svatbu. Prosila nás, abychom jí je dali i nedošité, že je jinak nestihne odvézt. Vůbec poprvé jsme to udělali, že jsme někomu dali nehotové šaty. Měla pravdu. Kdyby čekala jen o pár hodin víc, už by se v nich nevdala. Teď jí je tam došívají její vlastní švadleny.
