Často se 21leté studentky Vysoké školy ekonomické lidé ptají: „Máte něco společného se Štěpánkou Hilgertovou?“
Překvapení v Pau, kajakářka Amálie Hilgertová je mistryní Evropy |
„Jo, taky jezdím na vodě.“
„A vy jste její dcera?“
„Ne, neteř. A nejsme spolu pokrevně příbuzné.“
Amálie Hilgertová je dcera Ivana Hilgerta, bývalého reprezentanta a bratra Luboše Hilgerta, manžela Štěpánky Hilgertové. A už týden je i senzační evropskou šampionkou mezi kajakářkami.
„Byla jsem z toho celá vyjukaná,“ vzpomíná, jak v Pau na titul dosáhla. Že má pevné závodnické nervy, prokázala, když se ve finále zlepšila oproti semifinále o osm sekund.
SKOK NA ZLATÉM STUPNI. Kajakářka Amálie Hilgertová po triumfu na mistrovství Evropy ve francouzském Pau.
Křestní jméno Amálie jí kdysi na přání rodičů vybral o jedenáct let starší bratr. Tehdy ještě rozhodně nešlo o jméno módní. „On chtěl původně bráchu, ještě v nemocnici mě chtěl vyměnit za kluka. Možná si myslel, že se mi výběrem jména pomstí. Ale mně se líbí,“ směje se Amálie.
Teta Štěpánka se stala legendou, dvojnásobnou královnou olympiád, dvojnásobnou mistryní světa a dvojnásobnou mistryní Evropy. Na vrcholných akcích nasbírala 31 medailí a v národním týmu se držela do 49 let. Teprve předloni ukončila reprezentační kariéru.
Příslušnost k vodáckému klanu předurčovala ke kariéře v peřejích rovněž malou Amálku. Jenže všechno bylo jinak. „Začínala hrozně nenápadně,“ vzpomíná teta.
Od koní ji odlákal festival
U Amálky zapůsobil dětský vzdor. „Chtěla jsem dělat cokoliv jiného než vodu, protože jsem si myslela, že rodiče očekávají, že na ní budu jezdit taky. Až později jsem zjistila, že mi naši vlastně nechávají volnou ruku.“
Postupně tudíž vyzkoušela tenis, stolní tenis, badminton, tanec, orientační běh a jezdectví. Obzvlášť koním se věnovala intenzivně.
Až v roce 2009 zaúřadovala náhoda v podobě cesty na vodácký festival v Českých Budějovicích. „Byla tam spousta lidí mého věku, což se u koní říci nedalo. Zjistila jsem, že mi to v kajaku docela jde. A hned jsem si mohla zazávodit.“
Závody, soutěže a hry miluje. Na tom se dodnes nic nezměnilo.
Časem dala koním sbohem a pustila se do vodního slalomu. „Ale kdovíjak moc ne. Pořádně jsem trénovala až od podzimu 2012, kdy jsem se začala připravovat pod Jířou Prskavcem starším.“
V následující sezoně způsobila šok. V pouhých 16 letech a při prvním mezinárodním startu vyhrála juniorské mistrovství světa.
Nečekané zlato se záhy stalo i závažím. „Najednou jsem měla pocit, že teď bych měla vyhrávat pořád a že cokoliv jiného než první místo bude špatně. Což mě dostalo do pozice, kdy jsem nebyla schopná závodit. Teď už vím, že vítězství je výjimečné. O to víc jsem si ho letos v Pau dokázala vychutnat.“
Amálie je chytrá žena. Testy jí pomohly na soukromé pražské gymnázium Mensa, určené pro děti s IQ nad 130 bodů. Po maturitě nyní zdárně zvládá Vysokou školu ekonomickou, k dokončení 2. ročníku zbývá poslední zkouška. „Přitom jsem se na jaře kvůli závodům na učení docela vykašlala,“ přiznává.
U holek je výkon hlavně o hlavě
K čemu může být její nadprůměrná inteligence dobrá v kajaku? „Dlouho jsem si myslela, že je spíš překážkou, když nad vším moc přemýšlíte a občas hledáte problémy i tam, kde ani nejsou,“ soudí. Proto se zaměřila na vlastní hlavu. „Uvědomila jsem si, že speciálně u holek je výkon hlavně o hlavě.“
Rok zkoušela různá cvičení, než zjistila, jaká u její hlavy zabírají. „Učila jsem se vypnout při závodech myšlenky na má očekávání, na očekávání mého okolí i na soupeřky. Doma jsem nacvičovala, abych se dokázala dostat kdekoliv do stavu, kdy se mi nehoní hlavou naprosto nic.“
Zároveň změnila kouče. Z hvězdné skupiny Jiřího Prskavce staršího přešla k Michalu Buchtelovi. „U Jíři nás bylo šest. Snažil se, abychom všichni měli dobrý servis, ale v tolika lidech to jde hůř. Michal je můj výborný kamarád, o všem si promluvíme, hodně řešíme i tu hlavu.“
A nejen ji. Rodiče zároveň radí: „Vem si příklad ze Štěpánky, jak výborně dokázala regenerovat. To spousta lidí podceňuje.“
Také díky péči o své tělo teta vydržela na vysoké úrovni do 49 let.
Na společném evropském šampionátu v roce 2017: debutující Amálie Hilgertová (vlevo) pronikla do semifinále, teta vypadla v kvalifikaci.
Amálie prozatím nemá jasnou představu, jaké profesi se chce věnovat, až se stane majitelkou univerzitního diplomu. „Jednu dobu jsem budoucnost docela řešila a dost mě to trápilo. Pak jsem si řekla, že ještě nějakou dobu chci jezdit a že se tím začnu zaobírat až později.“
Ale aby vydržela závodit stejně dlouho jako teta? „To si po letošní nominaci neumím ani představit.“
Nominace, neboli česká kvalifikační série, je kvůli nabité domácí konkurenci vždy mimořádně vypjatá. „Jak jsi dokázala tolikrát nominaci zvládnout? Vždyť je to nálož stresů a nejistoty,“ říká Amálie tetě.
Ta se jen usměje: „Však jsem taky v pozdějších letech měla kvůli tomu alergii na jaro. Jakmile začali zpívat ptáci, byla jsem vystresovaná.“
Amálie si předsevzala, že do tohoto bodu nikdy nedospěje. „Pro mě je teď pádlování hlavně radostí. Když už jsem si reprezentaci vyjela, dokážu si užít, že na velkých závodech mohu být,“ říká.
S pozitivním nastavením odlétá tento týden i na Světový pohár v Londýně. A udržela by si ho ráda i do bojů o olympiádu v Tokiu 2020.
Přijde tuhá česká bitva o hry
Pro japonskou misi bude kritérium ještě tvrdší. Nikoliv tři, nýbrž tentokrát jen jedna loď z každé země smí mezi kajakářkami startovat na hrách.
Bude to Amálie Hilgertová? Bývalá mistryně světa Kateřina Kudějová? Překvapení české kvalifikace Veronika Vojtová? Někdo jiný?
Coby teenagerka už Amálie Hilgertová už jednu olympiádu zažila. Do Ria 2016 byla coby špičková juniorka pozvána mezinárodní federací ICF coby předjezdkyně.
„Nesměli jsme si přivézt vlastní lodě, dali mi tam nějakou místní, hroznou, a mě štvalo, že musím jezdit na ní, protože ten kanál byl skvělý,“ vypráví.
Pádlovala v Brazílii mezi brankami, sledovala závody, chodila do Českého domu, pozorovala, učila se.
„Zlato z mistrovství světa, kde je větší konkurence než na hrách, je pro mě osobně větší vítězství,“ porovnává. „Ovšem pokud vyhrajete olympiádu, převrátí se vám život vzhůru nohama. A hlavně je jedinečná svojí atmosférou, prolínáním sportů. Moc ráda bych do Tokia jela.“
Ještě předtím však chce potvrdit výsledek z Pau i pod pyrenejskými velikány, v září na mistrovství světa ve španělském Seu.
„Zatím jsem tam vždycky závodila hrozně a ani nepostoupila do semifinále, takže laťka není vysoko,“ zasměje se. „Ale letošní rok je snad úplně jiný.“
