Roli „velké ségry“ si devětadvacetiletá sportovkyně užívala. „Bylo krásné pozorovat ty malé děti, jak z toho ze začátku mají velkou radost, pak se bojí, pak se zase radují a bojí, nejradši by šly domů, ale už tam musí zůstat. Každý z těch dvou to prožíval jinak,“ líčila Sáblíková.
Navíc se vrátila na místo, kam před lety také chodila, tedy na 4. základní školu ve Žďáře nad Sázavou, jejíž fasádu zdobí nezaměnitelná mozaika s rozzářeným sluníčkem.
„Svůj první školní den si pamatuji matně, možná vůbec,“ lovila z paměti. „Na čtyřku se ráda vracím, kantoři přijdou za mnou nebo já za nimi. S panem ředitelem, školníkem i dalšími máme hezký vztah,“ vyprávěla.
Do Ria Martina odcestovala i kvůli Věře Čáslavské
Předchozí den začal pro Sáblíkovou o poznání chmurněji. Vyrovnávala se se zprávou o úmrtí české sportovní legendy Věry Čáslavské. Fenomenální gymnastka a hrdinka Her v Tokiu a Mexiku Martině před každým velkým závodem dodávala kuráž a pozitivní energii.
Naposledy ji podpořila v červnu otevřeným dopisem šéfovi MOV Thomasi Bachovi, aby Sáblíkové udělil divokou kartu, která by napravila chybu českých cyklistických funkcionářů ohledně kvalifikačních kritérií pro olympijský závod v časovce a umožnil jí start v Riu.
„Paní Čáslavská toho pro mě udělala tolik už jen tím, že poslala dopis předsedovi MOV, ve kterém se za mě postavila. A potom mi zase napsala, ať se nevzdávám. To byla jedna z nejdůležitějších věcí, proč jsem do Ria vůbec odletěla. I kvůli ní. Její pomoc byla ohromná. Vždy jsem obdivovala její energii, s jakou každému dokázala pomáhat,“ zavzpomínala Sáblíková.
I z komorní slavnosti byl trenér Petr Novák dojatý
Kromě radosti s prvňáčky si Martina Sáblíková večer užila také slavnostní akt na Staré radnici.
Trošku opožděně si jako první laureátka přišla pro zbrusu novou Cenu města Žďár nad Sázavou, udělovanou při příležitosti městských slavností v půlce června. Tenhle termín však Sáblíková kvůli přípravě na olympiádu nestihla.
„Jsem ráda, že se to teď podařilo skloubit s tréninky, i když mě mrzí, že jsem cenu nemohla převzít už v červnu,“ řekla po převzetí pamětní medaile.
Moc lidí nepřišlo, atmosféra připomínala spíše koncert komorní hudby. Přesto byl její trenér Petr Novák dojatý a v hlavě si přehrával stoupající vlajku a státní hymnu.
A taky krušné začátky na Vysočině. Jeho svěřenkyně děkovala. „Moc si této ceny vážím. Tady jsem se narodila, tady jsem doma a vždycky se sem vracet budu,“ vyznala se Sáblíková. Ocenila pomoc rodičů, trenéra, týmu i fanoušků.
Cena města je ve Žďáře novinkou, politici chtějí takto vyzdvihovat osobnosti za zásluhy především v oblasti kultury, sportu, vzdělávání, vědy a veřejného života. Nominace navržené občany města posuzuje výbor a schvalují zastupitelé.
A vůbec není překvapivé, že první laureátkou se stala právě trojnásobná olympijská vítězka a šestnáctinásobná mistryně světa v rychlobruslení. Už čtyřikrát slavila šampionka svoje velké medaile společně s fanoušky přímo na náměstí.
V Hrnčířské ulici by jednou mohla mít domek
Medaile ovšem není prvním uznáním z oficiálních míst. Po olympiádě v Soči před dvěma lety zastupitelé rozhodli, že nejslavnější rodačce, která má ve městě hlášené trvalé bydliště, darují pozemek na rozrůstajícím se sídlišti Klafar.
Už projektant rýsuje domeček na prestižní adrese v Hrnčířské ulici, kde v příštích týdnech teprve začnou vznikat potřebné sítě? „Lehce se o tom bavíme, ale komplikovat situaci bude olympiáda v roce 2018. Takže nevím, kolik na přípravu domu budu mít času. Každopádně v cizině se vždycky těším, až se vrátím domů,“ svěřila se Sáblíková.
Pod Zelenou horou Martina Sáblíková dlouho nezůstane. Po domácím soustředění zamíří za další přípravou do Itálie.
