Stadion nadšeně skandoval „Usain Bolt! Usain Bolt! Usain Bolt!“
A jamajský sprinter si vychutnával osmý olympijský triumf. Klaněl se publiku, bil se do srdce, roztahoval vítězně ruce. Pak políbil trať, pokřižoval se.
„Atmosféra byla excelentní. Energie na stadionu byla úžasná. Jsem opravdu šťastný. Dvoustovka pro mě znamená víc než cokoliv jiného,“ říkal.
Časem 19,78 sekundy nevylepšil své vlastní maximum 19,19, jak původně doufal. Nenahrály mu podmínky, trať byla mokrá, navíc nebyl spokojený s rychlostí startu. I proto v cíli ukázal nejprve zklamanou grimasu, až pak zaťal pěsti.
„Chtěl jsem běžet rychleji, když už ne překonat světový rekord. Ale po semifinálovém souboji s De Grassem jsem měl unavené nohy. Už jsem starší, neregeneruju tak rychle. Klíčové je, že jsem vyhrál. Proto jsem přijel,“ vykládal 29letý atlet.
Stejně jako v semifinále si i v boji o medaile s kanadskou vycházející sprinterskou hvězdou poradil - a s přehledem. „Ale vím, že Andre bude jednoho dne skvělý, když bude dál tvrdě makat a zůstane na dobré cestě.“
Dokud Bolt závodí, prohrávat s ním nehodlá. Jeho kariéra - minimálně ta olympijská - už ovšem nebude trvat dlouho. V noci na sobotu českého času (3.35) ho čeká poslední závod, štafeta na 4x100 metrů.
Příležitost, jak získat deváté zlato a perfektně tak dovršit svou již tak impozantní sbírku.
„Jsem tady, abych odvedl svoji práci. Ještě mě čeká jeden krok.“
Rio se chystá na další atletický vrchol - a velké loučení.
