Jeho fanynka jménem Coral na Twitter napsala:
„Tři věci jsou v životě jisté.
1. Smrt.
2. Daně.
3. Michael Phelps vyhrávající zlaté medaile.“
Sám Phelps svému kouči Bowmanovi v Riu říkal: „Bobe, máme už spoustu medailí. Vážně spoustu. Je to šílené, co?“
Ovšem ta, kterou vydřel v úterním večeru pod věncem tribun Estádio Aquático, je pro něj speciální. Jubilejní, dvacátá zlatá olympijská. První individuální v Riu. A hlavně z disciplíny, jež se dávno stala jeho sentimentálním favoritem a o níž tvrdí: „Je alfou a omegou mé kariéry.“
200 metrů motýlek.
To byla trať Phelpsovy starší sestry Whitney, kterou měla plavat v olympijské Atlantě 1996, kdyby se jí do cesty nepostavilo zranění zad.
To byla i jediná disciplína, ve které se Phelps kvalifikoval na své první hry do Sydney 2000. V patnácti letech dohmátl pátý. Druhý den ráno opět trénoval. „Je čas začít pořádně pracovat,“ řekl mu Bowman.
V následujících letech si dvoustovku motýlkem přivlastnil. Na ní vytvořil svůj první světový rekord a vládl v Aténách a pak i Pekingu. Dokonce i s brýlemi plnými vody.
Až přišel Londýn 2012 a o sedm let mladší Chad Le Clos ho srazil z trůnu. O pět setin. Jihoafričan tehdy tvrdil, že Phelps byl jeho idolem.
Jenže loni na mistrovství světa v Kazani, kde Phelps nesměl kvůli řízení v opilosti závodit, Le Clos po svém triumfu na 100 metrů motýlek vyhlásil: „Michael vykládá, jak pomalé byly motýlkové závody za dobu jeho nepřítomnosti. Já teď zaplaval čas, který ani on za poslední čtyři roky nepředvedl. Takže teď by už měl být zticha.“
Jako by dráždil medvěda.
Medvěd z Baltimoru se probral z dvouletého zimního spánku a pronesl: „Chad mě miloval, pak mě neměl rád. Říkal, že jsem jeho hrdina, a potom mě vyhazoval z bazénu.“
Kdo je jednička? Já to jsem!
Před pondělním semifinále na 200 metrů motýlek seděl Phelps v přípravné místnosti na židli, kapuci přetaženou přes hlavu, rty semknuté, pohled nazlobený. Jako temný rytíř Jedi z Hvězdných válek tím pohledem probodával Le Close, předvádějícího box na sucho.
Rivalita, po níž fanoušci lační, eskalovala, když nastal čas úterního finále. Výkřiky z tribun nahlodaly soustředění, rozhodčí přerušili start. „Dámy a pánové, respektujte ticho,“ vybídl hlasatel.
Ještě jednou promáchl pažemi, nachystal se.
V půli finále se ujal vedení před Le Closem. Byl to však Japonec Sakai, kdo v závěru na legendu Phelpse dotíral. Takřka všichni diváci vstali. Kovová konstrukce haly vibrovala.
„Bude to zábava,“ tvrdil Phelps před tímto večerem.
Jenomže: „Posledních 10 metrů nebyla zábava,“ přiznal poté.
Ale když se zdálo, že jej soupeři přece jen uštvou, ukázal: Ne, neuštvou. Protože on je Michael Phelps – a oni nejsou. Riskoval poslední poloviční záběr. Bylo to tak těsné. Mnozí netušili, kdo vyhrál? Sakai? Ne, Phelps! O čtyři setiny!
Vztyčil ve vodě triumfální prst, jako by snad někomu musel připomínat: Já jsem jednička. Zvedl ruce triumfálně nad hlavu.
Kráčel na ceremoniál a při čekání na zlatou medaili strečoval na stupních vítězů, aby udržel tělo v závodním režimu. Po hymně se rozesmál nad gesty přátel z Baltimoru, šplhal do hlediště za plačící matkou Deborah, partnerkou Nicole a synem Boomerem, kterého všechen ten rámus vůkol něj probudil a před půlnocí mžoural na tátu očima.
A po 20 minutách opět na start, čekala ještě štafeta na 4x200 metrů volný způsob. Chystal se na poslední úsek, zatímco jeho americký tým už dominoval. Najednou vykřikl: „Nemám čepičku! Conore, nemám čepičku.“
Conor Dwyer, jenž plaval na prvním úseku, mu rychle podal svoji. Od jiného výrobce, jinak tvarovanou. „Ale když mohl Michael v Pekingu vyhrát s brýlemi plnými vody, nezastaví ho ani jiná čepička, ne?“ povídal.
Tak se i stalo. Coby finišman štafety dosáhl Phelps na své 21. zlato. Namáhavě se vydrápal z vody, sesunul se na blok. „Jsem vyřízený.“
Vychutnával si bolest v euforii.
Lepší než miliarda Indů
Statistici spočetli, že kdyby byl Michael Phelps samostatnou zemí, třeba Phelpsovým císařstvím, patřilo by mu s jeho medailovou sbírkou z her 35. místo v historickém pořadí zemí, vedeném za celou 120letou historii olympiád. Byl by před Argentinou, Mexikem či Indií s jejími 1,2 miliardy obyvatel.
Pobral už více medailí, než jich za celou svoji historii získalo 174 z 206 zemí startujících v Riu.
Nazývají jej zvířetem, delfínem, strojem i kozou. GOAT je anglicky koza, ale zároveň zkratka pro Greatest of all time. Největší všech dob.
Ještě třikrát by se měl v Riu postavit na start finále. Možná, že ani potom kariéru neukončí.
Ale jedno ví jistě.
„Dvoustovku motýlek jsem tu plaval naposledy v životě. Takový konec, divoký a krásný, jsem si na ní přál. Nepřipouštěl jsem si, že mohu prohrát. A vidět v cíli u mého jména jedničku je nejlepším způsobem, jak tuto kapitolu ukončit.“
Když se předloni vracel na scénu, kouči Bowmanovi řekl: „Chci zpátky titul z dvoustovky motýlek.“
Mise je splněna.
