Že zahájení bylo pro někoho nudné?
Bez ohromujících překvapení?
Nedosahující vesmírných technologií a nápaditosti ceremoniálů v Pekingu 2008 a v Londýně 2012?
Že bylo vlastně docela tuctové?
Ano, bylo. Ale na rozdíl od některých lapsů, které organizátoři her v Riu předvedli, toto jim určitě vyčítat nebudu.
Vanderlei de Lima zažehl olympijský oheň v Riu, na snímku s pochodní
Zahájení Ria 2016 stálo desetkrát méně než v Londýně a jeho režisér Fernando Meirelles se k tomu i hlásil: „Styděl bych se, kdybych utratil stejné peníze jako Londýn v zemi, kde chybějí zdravotní prostředky i peníze na vzdělání. Jsem rád, že jsme neutráceli jako blázni. Pracovat s nízkým rozpočtem mělo smysl.“
Brazílie je v krizi a její občané hledají viníky. Proto publikum, které na zahájení nadšeně vítalo výpravy všech zemí, vypískalo muže, jenž hry zahajoval: zastupujícího prezidenta Michela Temera.
„To už je tu taková tradice. Ve skutečnosti není tak špatný. Je lepší než jeho předchůdkyně,“ říká honorární český konzul Alfred Sobotka.
Jenže Brazilci svým pískotem dali najevo nesouhlas s celou garniturou, která jim nyní vládne.
Země šetří, kde se dá. I na olympiádě, o kterou si řekla za úplně jiné ekonomické situace. Mezinárodní olympijský výbor údajně půjčil (dost možná nevratně) organizátorům 70 milionů dolarů, aby svůj schodek alespoň částečně pokryli. Snaha neprodělat ještě více vede na hrách k sérii úsporných opatření, od umělohmotných talířů i příborů v olympijské vesnici přes výrazné omezení dopravy na sportoviště před zahájením her až k pátečnímu skromnějšímu slavnostnímu zahájení.
Na rozdíl od minulých zahajovacích ceremoniálů s umělými jezírky či dírami v zemi, odkud se zčistajasna vztyčily mohutné stavby, tentokrát byla plocha stadionu Maracaná bez podzemních útvarů i skrýší. Videomapping na ní vytvářel 3D kulisy příběhu Brazílie.
Občas si tvůrci večera pomohli i prostým videem na obřích obrazovkách. Takovým způsobem provedli ekologickou agitku, při níž v apokalyptickém duchu varovali před hrozbami této planetě. Jistě, bylo to dvojsečné a snad též poněkud pokrytecké. Země, sama devastující a zamořující přírodu, vyzývá k její ochraně. V samém Riu spatříte tolik míst zničených člověkem, pro které jako by už ani žádná záchrana nebyla. Včetně chudinských favel v okolí stadionu Maracaná.
Přesto mne ani tato ekologická pasáž slavnostního ceremoniálu neurazila. Stejně jako skromnější olympijský oheň (aby se neplýtvalo plynem) či sazenice stromů, které sportovci spoluvytvářeli.
Ačkoliv zahájení her skutečně nebylo výjimečné, bylo dobré. Hned po něm jsme se v Riu vrátili do reality organizačních zmatků, když kombinace odjíždějícího lidského davu a nedostatku autobusů způsobila u Maracaná dokonalý chaos.
Nicméně nechci být k Brazilcům nespravedlivý. Pořádáním her se musí vypořádat s úkolem, který je dnes takřka nad jejich síly. Přesto usilují, aby jej zvládli se ctí.
V sobotu jsem cestoval s davem fanoušků z cyklistiky na Copacabaně do Olympijského parku Barra, nejprve metrem a následně veřejnou dopravou BRT. Nikde jsem se nezadrhl, vše fungovalo, hry plynuly.
Učí se za pochodu. Dejme jim šanci.
