Proč? Co se stalo?
Favoritky H+H dokázaly ve druhém setu obrátit skóre čtyřmi gamy v řadě a Hradecká se chystala za stavu 5:4 servírovat na vyrovnání zápasu.
Jenže dvacetiletá Krejčíková si v tu chvíli vyžádala „medical time out“, pauza na ošetření se protáhla, jedna ze čtyř českých tenistek na kurtu si nechala bolavou nohu obvázat.
Pak získaly Krejčíková se Siniakovou brejk a nakonec překvapivě prošly dál po zvládnutém tie-breaku. U sítě k nim však slavnější poražené kolegyně z jedné země zrovna přívětivé nebyly.
Kateřina Siniaková „Ta zpráva o výhře nad Mirzaovou s Hingisovou obletěla skoro celý svět a říká se, že kdo porazí první nasazené, hned pak prohraje. Nechtěly jsme patřit mezi tyhle příklady. Ale odvedly jsme dobrý výkon. A budeme bojovat dál.“  |
Zlobily se, že pauza na ošetření byla součástí taktiky.
„Ne. Vůbec. Ani trochu. Kdyby se to stalo za stavu 4:3, udělala bych to za stavu 4:3,“ bránila se hráčka původem z Brna. „Bohužel mě to začalo bolet až později. Bylo tam pár nízkých míčů, začínala jsem to cítit, možná se podepsala trochu nervozita a svaly se začaly stahovat. Udělala bych to úplně stejně, ať bych hrála s kýmkoliv. Stojím si za tím, že jsem neudělala nic špatně. Nechtěla jsem je rozhodit. Nevím, proč bych to dělala.“
Báro, závěr byl kvůli tomu docela vyhecovaný, že? U sítě jste si něco řekly?
Krejčíková: U sítě nám holky pogratulovaly, poděkovaly jsme si a pak tam bylo ještě něco... Bylo to zajímavý. Mám právo si čas na ošetření vzít. Když mě něco bolí, přeci s tím nebudu čekat. Jestli si holky myslely, že jsem to udělala schválně, tak to určitě ne. Doteď jsem ležela na lehátku u fyzioterapeutky, protože mě to pořád bolí.
Co vás přesně trápí?
Krejčíková: Hamstring (zadní stehenní sval). Venku je zima, kurt je pomalý, míče neskáčou, musíte chodit hodně do kolen a sval se přemáhá. Pak začne bolet. A mě začal bolet v půlce zápasu. Je prostě přemožený a zima mu nepomáhá.
Musela jste jít přes bolest?
Krejčíková: Bylo to těžký, ale byly jsme v zápase, adrenalin mi pomáhal. Pak mi pomohlo, když mi stehno zatejpovali, sval začal být trochu v teple.
Dáte se do pořádku na semifinálový duel?
Krejčíková: Budu doufat, že jo. Pokud se nestane něco úplně hrozného, že bych si sval třeba natrhla, tak zápas odehraju celý. A pokusím se hlavně s fyzioterapeuty udělat vše pro to, abych byla co nejlépe připravená a abychom měly co nejlepší šanci vyhrát.
Katko, jaké je to vlastně hrát na grandslamu české derby?
Siniaková: Samozřejmě jsou to naše krajanky, konkurence. Ale chtěly jsme vyhrát a hlavně jsme se soustředily na svoji hru.
Krejčíková: Pro mě to bylo mnohem těžší než v minulém kole, hlavně mentálně. Holky znám a hrozně si jich vážím za to, co všechno dokázaly a udělaly pro Českou republiku, ať už na olympiádě nebo kdekoliv jinde.
Měly jste duo H+H nějak nastudované?
Krejčíková: Známe je.
Siniaková: Když si vzpomenu, jak jsme vyhrály juniorské US Open, tak jsme je pak sledovaly ve finále a ony zrovna taky vyhrály mezi dospělými. Byl to zvláštní pocit.
Kam řadíte v kariéře tenhle úspěch?
Krejčíková: Na nejvyšší místo!
Siniaková: Pořád je to grandslam, taky ho řadím mezi úspěšné turnaje. Ale doufám, že semifinále ještě není konec.
Můžete tedy Jekatěrinu Makarovovou a Jelenu Vesninovou z Ruska porazit?
Krejčíková: Že s nimi budeme hrát se dozvídám až teď. Moc jsem to ještě neřešila.
Siniaková: Ale já je znám. Dokonce jsem s nimi hrála před rokem. Ony se k sobě zase vrátily. Na zápas půjdeme s nějakou naší taktikou a myslím si, že je můžeme porazit.
Pomáhá vám, že jste na grandslamovém turnaji (v součtu s třemi juniorskými triumfy) ještě neprohrály?
Krejčíková: Ještě jsem o tom vůbec nepřemýšlela. Hrajeme, snažíme se spolu komunikovat, sehrávat.
Siniaková: Každý zápas chcete vyhrát, každý je nový. A pokaždé je to jiné. Soustředíme se vždycky na další utkání. A to chceme vyhrát.
Teď je z vás úspěšná dvojice. A přitom původně měla Barbora hrát na turnaji WTA v Záhřebu.
Krejčíková: Jo, Vůbec jsem tu nechtěla hrát debla. Byla to domluva úplně na poslední chvíli. Byla jsem předtím domluvená s Míšou Krajicekovou, ale ta to bohužel odřekla, tak jsem chtěla hrát jinde kvůli singlovému žebříčku. Nakonec mi napsala Katka dva dny před uzávěrkou, jestli si s ní nechci zahrát, taky se jí to nějak pokazilo. Tak říkám: Proč ne, můžeme to zkusit. Hrály jsme spolu dobře, hrály jsme v Praze, ve Stuttgartu. Proč si nezahrát zase. A určitě ničeho nelituju.
