Když v Adler Areně prosvištěla 5 000 metrů za 6:55,66 minuty, i v Martině Sáblíkové hrklo. "Trošku mě to vyděsilo," přiznala česká hrdinka po svém zlatém závodě. Právě Kleibeukerovou a další nenápadnou Nizozemku Nautaovou řadila mezi favoritky. "Obě ladí v Soči jen na tenhle závod," upozorňovala.
Kleibeukerová pak musela čekat, jak si v dalších rozjížďkách povedou její soupeřky. A když ji předstihly jen Sáblíková a opěvovaná krajanka Wüstová, oči se jí zalily slzami. Je třetí! O pouhých jedenáct setin před domácí modlou Grafovou.
Ještě na ploše olympijského stadionu objala svou pětiletou dcerku, při květinovém ceremoniálu ji vzala i na stupně vítězů a malá Annemijn šeptla mámě do ucha: "Že sis nemyslela, že budeš mít medaili, viď? Jsem moc ráda, že ji máš."
Kleibeukerová se sama řadí k matkám, které toho stihnou víc než ostatní. "Jsem velmi dobrá v plánování. A musíte být flexibilní, což jsem a můj manžel i dcera také. To je vítězný recept," vykládala po závodě novinářům.
Přitom vůbec nepatří mezi protežované nizozemské rychlobruslařské celebrity. Sice startovala v roce 2006 na ZOH v Turíně, kde skončila desátá, ale to byla výjimka. Rodačka z Rotterdamu se spíš věnovala vytrvaleckým tratím a maratonům, které se do programu velkých akcí nevejdou.
V roce 2007 dokonce ukončila kariéru a na ledových oválech se pohybovala jen jako fyzioterapeutka. Po narození Annemijn se však k bruslení vrátila a upozorňovala na sebe dobrými výsledky na dlouhých distancích. A když překvapivě uspěla na prosincové holandské olympijské kvalifikaci, která je prý leckdy obtížnější než mistrovství světa, dost si zkomplikovala život.
Zvolila výzvu jménem Soči a cítila se trochu provinile. "Ptala jsem se, jestli to své rodině můžu udělat. Musela jsem si dát pauzu v zaměstnání - a žádná práce, žádné peníze..."
Potom svým blízkým dopřála kouzelnou satisfakci, její dcera přiletěla do Ruska den před závodem a máminu bronzovou jízdu viděla na vlastní oči z tribuny.
"Je neuvěřitelné získat před nimi medaili, hodně jsem kvůli tomu dřela. A je to vlastně i dost legrační, vždyť dělám sport jen pro zábavu. Ale když jsem dostala takovou příležitost, ten motor mě hnal dál a dál," vyprávěla šťastná Kleibeukerová.
Její rodina si s ní zřejmě ještě užije. "Bruslení miluju, je to moje vášeň a oni to ví. Nechci toho nechat, sport mi přináší uspokojení, chci ze svého těla vydolovat, co se dá."
