Jen pět velkých propletených kruhů nad protilehlou rovinkou přibylo. "A ty s vámi udělají docela dost," povídá Martina Sáblíková. V noci před závodem se kvůli nim bude možná opět jednou převalovat v posteli. Ale prozatím ještě spí skvěle. "Na dnešek 10 hodin. Ráno jsem se lekla, že už zvoní budík."
S Karolinou Erbanovou už na chodbě zvládly půlhodinový strečink a rozskákaly se. Nastal čas na další seznamku s olympijským ledem. "Uvidíme, co má Petr dneska v hlavě," směje se Sáblíková. "Rozhodnu se až podle řeči vašich těl," reaguje kouč Petr Novák.
Češky jsou pouze dvě. Nemohou na ledu konkurovat početným "vláčkům" jiných zemí. "Vadime, mohou se svézt s vámi?" žádá Novák kazašského kouče Vadima Sajutina. Vadim kývne. Musíme si pomáhat.
Kazaši, Poláci či Italové byli vždy vstřícní. "Že bych příště řekla i Ireen, ať mě vezme do party?" uchichtne se Sáblíková. Ale Ireen Wüstová, největší sokyně, a její oranžové holandské komando chybí. Pilují formu v utajení, dorazí až zítra.
Martina Sáblíková a Karolína Erbanová v Soči před začátkem olympijských her.
"Když bruslíme v zákrytu ve vláčku, srovnáme se tak do techniky. A ani na rovince se nemusíme tolik odrážet," vysvětluje Sáblíková poté, co se svezou se žlutomodrou kazašskou partou. Úvodních 12 kol je zahřívacích. Po nich se vytrvalkyně Sáblíková osamostatní, zatímco sprinterka Erbanová si za kazašskými muži střihne rychlých 300 metrů. "Vadim, skólko jéchala?" volá Novák na kolegu. "27,4," dovídá se. "Docela slušný," glosuje český kouč.
Erbanová usedá na lavičku, utahuje si tkaničky. Sáblíková vyčiní kouči, že jí odnesl z tradičního místa lahev s pitím, a ptá se: "Co teď?" Trenér vztyčí dva prsty. Dvě kola v kuse. Každé obkrouží za 31 vteřin, hupsne na lavičku, protřepává nohy a spokojeně se culí. "Je na dvoukole o vteřinu rychlejší než před Evropou v Hamaru," libuje si také kouč.
Erbanová si dá s Kazachy nášupem dalších pět oválů, až jí jejich ženská jednička Ajdovová zkříženýma rukama ukáže, že oni už končí. Ruská sprinterka Skokovová si zatím před nimi zkouší rovinky a na gumě přitom táhne za sebou svého kouče, aby to měla těžší. "To Martina mě zase v posilovně zvedá na nohou," prohodí Novák.
Další úkol pro jeho eso zní: 10 kol v klidnějším tempu pro závod na 5 000 metrů. Při každém průjezdu hlásí Sáblíkové čas na jedno kolo: 34,6... 34,3... 33,9... 33,5... 32,9. Stále přidává. "Jelo se mi dobře, tak jsem trošku zrychlila," povídá. Novák neprotestuje. "Jela na pocit. Vypadá to fakt dobře."
Po hodině a čtvrt led opouštějí. Sáblíková má v nohách celkem 27 kol. "Když mám v přípravě fakt hustej trénink, dělám jich až 50," srovnává. Ale to bylo. Tady už jen ladí. "Ani jedno kolo nebylo úplně na ostro. Pořád mám rezervu."
V mixzóně si ji žádají reportéři německé i ruské televize. Přeskakuje z němčiny do angličtiny. Váš cíl pro Soči? "Medaile." Jaká? "Jakákoliv." Kolem prochází kouč Kazachů. "Vadim, spasíba," děkuje Novák.
Únavu vyšlapou Češky 20 minutami na rotopedu. Pěšky vyrážejí do 800 metrů vzdálené olympijské vesnice. Po obědě tu znovu roztáčejí nohy na rotopedu, zaklusají si, zamíří do posilovny. "Tentokrát ale nebudou nohama zvedat mých 95 kil, ale jen 70. Radši," usměje se Novák.
Martina Sáblíková si před olympiádou věří:
30. října 2013 |
