Jágr působil pár minut po prohře s Finskem sklesle. V osmatřiceti moc toužil po velkém úspěchu, ve Vancouveru kvůli tomu hrál s poraněným krkem a i s dalším nespecifikovaným zraněním. Ale nedočkal se.
Co vám na konci duelu letělo hlavou?
Vůbec nic. Seděl jsem na střídačce a koukal na zápas.
Byla to vaše poslední velká reprezentační akce. Cítíte smutek?
Ten přijde možná později. Teď ne.
Od ataku Alexandera Ovečkina ze zápasu s Ruskem vás bolel krk a záda. Mohl jste hrát naplno?
Vůbec jsem neuvažoval, že bych nenastoupil. Ale kdybych měl problémy jenom s krkem, bylo by to v pohodě.
Co vás ještě trápilo? Bolesti hlavy?
To už je jedno. Hlava mě nebolela. Ale možná mě začne bolet z vašich otázek. Bolelo mě srdce. Ale vážně. Dneska jsem se na začátku zápasu cítil fajn, ale jak jsme pořád hráli v oslabení, tak jsem se nedostal asi osmnáct minut na led, což je asi můj rekord. Nebylo to nic příjemného.
Proč jste se neprosadili?
Nějaké šance jsme si vytvořili, Finové jich neměli víc. A to hráli spoustu přesilovek. I když to jsme si zavinili sami.
Finové byli hratelní, souhlasíte?
Určitě. Rozlosování jsme měli výborné, takové těžko někdo bude mít.
Ukázala se tedy pravá síla českého hokeje?
Mladé hráče máme. Krejčí hrál výborně, je tady Červenka, Fleischmann, k tomu nějací obránci... Na druhou stranu je pravda, že se nám přiblížil hokejový svět, takže se klidně může stát, že prohrajeme s Lotyšskem nebo Běloruskem. Velmoc jako Kanada nebo Rusko nejsme. Kanada je někde jinde, v dospělých i juniorech.
Máte po takové porážce chuť do hokeje?
Není to taková hrůza, protože jsme do poslední chvíle mohli vyhrát. Horší by bylo, kdybychom prohrávali 5:0 od druhé třetiny. To tě zničí daleko víc.
Kdy se rozmyslíte, co dál?
Víte co, já si nic rozmýšlet nebudu. Seberu se, odjedu do Omsku, kde musím dokončit sezonu. Pak se rozhodnu, co bude dál.
Bude vás ještě zajímat olympiáda?
Je mi to úplně jedno. Pro diváky to bude zajímavé, ve finále se střetne Amerika s Kanadou, takže budou místní absolutně spokojení. Mají, co chtěli.
