"Tohle bolelo i mě," řekla v rozhovoru pro ČTK Sudová. V americkém Deer Valley si přetrhla křížový vaz v levém koleni a je jasné, že pokud vůbec pojede na OH do Vancouveru, bude se potýkat s velkým omezením.
Deset let jste se vážnějším zranění vyhýbala. Jaké vám je, když přišlo v tu nejnevhodnější chvíli?
První minuty po zranění byly šílené. Věděla jsem, že to nebude jen nějaké malé nebo obyčejné zranění.
A hlásilo se dopředu, nebo přišlo nečekaně?
Trochu mě bolely zadní úpony, ale to se mi stává už tak tři roky, když jezdím víc v záklonu. Před tím osudným momentem jsem potřebovala zabrat, protože jsem se dostala do velkého záklonu. Naskočila jsem si tu bouli, která byla extrémně ledová, a křuplo to.
Co bylo pak?
Úmyslně jsem spadla na zem, abych noze ulevila. Tři minuty jsem tam jen tak ležela a netušila, co bude dál. Pomohli mi z lyží a přezkáčů, které mívám velmi dotažené. Vypadalo to, že mě horská služba bude muset svézt dolů na kanadských saních.
Takže jste se svezla?
Nechtěla jsem, tak jsem to ještě sjela sama, ale věděla jsem, že to není vůbec dobré. To nebyla normální bolest. Samozřejmě, že člověku nějaká nadávka ujede, ale spíš to zamrzí.
Už loni jste měla se stejným kolenem problémy. Může tam být nějaká souvislost?
Od té doby nic nebolelo, ani jsem neměla žádný pád. To všecko ten těžký kopec. Na takových se stávají podobná zranění a bohužel jsem toho letos součástí já.
Jak se vám spalo?
Celou noc s nohou nahoře, ale moc to nepomohlo. Napuchlé to je extrémně.
Takže olympiáda je v...
Teď je to předčasné, ale budu bojovat, když to jen trochu půjde. Budu muset překonat nejen bolest, ale také skutečnost, že pojedu poprvé v kariéře s ortézou. Myslím si, že si na tu ortézu budu hodně dlouho zvykat a toho času moc není.
Co raději na olympijský úspěch počkat na olympiádu za čtyři roky v Soči a neriskovat zdraví?
Pokud budu cítit, že to extrémně bolí a mohla bych riskovat zranění druhého kolena, tak tam nepojedu. Protože potom bych nemohla závodit, jen bych to odjela a mohla bych se zničit úplně.
