"Jsem soutěživá a ctižádostivá." I proto je teď oštěpařka Barbora Špotáková na olympijském vrcholu. Tam, kam ji nasměrovaly rodinné sportovní tradice.
Atletika patřila do života mámy, táty i bratra. Z hal na míčové sporty, z bazénu vedla její cesta do sportovní školy. A pod dozor maminky, jež ji trénovala a učila. Jako rodič–učitel byla přísnější. Což se později hodilo.
Ale ještě něco dceři do oštěpařského života dala: uvolněné klouby, což atletce umožňuje potřebný rozsah pohybu v těžké oštěpařské technice.
"Barča má dobrý rytmus i cítění pro oštěp, dobrou stavbu těla, je fyzicky připravená. Oproti ostatním oštěpařkám má stejně dynamický, ale daleko uhlazenější styl. Oku líbivý," chválí olympijskou šampionku český oštěpař Miroslav Guzdek.
Nic z toho nemuselo být.
Teoreticky mohla Špotáková závodit na olympiádě v sedmiboji. Kombinace různých disciplín byla její dřívější volbou. Dokonce si zkusila desetiboj a dodnes na republikových šampionátech testuje formu třeba v kouli nebo na překážkách.
Když každý krok bolí
Jenže se vydala do USA na studijní zkušenou, za angličtinou. V Minneapolisu dostala sportovní stipendium, ale taky brzy zjistila, že to byla dost unáhlená volba. Nelíbil se jí trénink stejný pro všechny.
A pak zasáhlo zdraví.
Přesněji únavová zlomenina. Noha bolela v holeni jako čert. Běhat? Ani náhodou. A tak trenér, někdejší desetibojař, posadil Špotákovou na židli a piloval s ní aspoň oštěpařskou techniku.
Ona se zlepšovala.
A zachránila si tak kariéru.
Stala se z ní oštěpařka. Jela na mistrovství Evropy do 22 let, setkala se s Janem Železným.
Právě on ji definitivně popíchl: "Dej se na oštěp." Zavázal si ji vlastními tretrami i oštěpy.
A Špotáková mu důvěru splácí.
Vyléčila problémy s nohou, pečuje o sebe, potížím předchází, třeba s bolavým loktem chodí na speciální procedury. Stále naslouchá radám Železného, líčení oštěpařského mistra o tom, jak by se měla cítit.
Pokračuje v jeho díle.
"Působí to jako česká oštěpařská škola. Honza ji dobře rozjel. Doufám, že éra Barči bude stejně dlouhá a úspěšná," říká oštěpař Guzdek.
Soutěživost musí tlumit
. Jak se lepšilaaneb Barbora Špotáková |
Špotákové, holce s někdejším mindrákem z toho, že má velkou nohu, a proto chodí nakupovat do nadměrných velikostí, pomáhá k úspěchům její psychika. Dokáže se soustředit na největší závody, právě tam chce a umí prodat formu natrénovanou třeba v tělocvičně s medicinbaly. Tam se opět ukáže její soutěživost.
"Ale musím ji umět tlumit. Chci hodit moc, ale nemůžu být zaťatá," říká studentka ekologie, udržitelného využívání přírodních zdrojů.
Umí se utlumit v pravý čas. Vždyť nejlépe to předvedla včera.
V hledišti pak jásal její přítel Lukáš Novotný, muž, který jí do života vnesl velkou pohodu. Spolu jezdí kempovat, občas trénují, chodí do divadla nebo na koncerty kapely Tři sestry. Ostatně, její členové oštěpařce slíbili
za olympijské vítězství vlastní písničku.
Bude to oslava ženy, jež ještě před dvěma lety sama sebe nazývala oštěpařským "miminem". To začínalo chodit a sápalo se tak soupeřkám po sukních. Loni na mistrovství světa, v jakési pubertě, už je Špotáková
všechny přerostla.
A letos jim – dospělá – vzala zlatou medaili z olympijských her.
Nejlepší na tom však je, že do stáří má ještě času dost.
. Zůstane pořád stejná, míní slavný oštěpař(tm,bb) Může na sebe být pyšný, že Česku vyhlédl další oštěpařskou olympijskou vítězku. Jan Železný, sám trojnásobný vítěz her, kdysi ponoukl Barboru Špotákovou, ať si vybere právě jeho disciplínu. A radí jí stále.
|
. Poslední pokus? Železného v Soulu připravil o zlato
|