Silničáři na Šumpersku jezdili celou noc na středu nonstop a nová směna od osmi ráno pokračovala. Hlavní slovo má dispečer, který rozděluje úkoly a vysílá řidiče do terénu. Do toho poslouchá informace o stavu silnic v rozhlasu. Na řadě míst v České republice jsou už od rána kvůli hustému sněžení a větru uzavřené silnice.
„U nás není uzavřená žádná cesta, i když v terénu máme hodně komplikovaných míst. Doufám, že se nám to podaří i nadále,“ říká.
Přestože silničáři pracují na plné obrátky, nestěžují si. Na ranní směnu dorazil také Jaroslav Keprt, který podobnou situaci zažívá v rámci práce naposledy. V pátek totiž odchází do důchodu. Podoba jeho „rozlučky“ mu nevadí.
„Je skvělé, že přišla pořádná zima. Poslední tři čtyři nestály za nic,“ podotkl.
Podle něj se mnohem lépe pracuje s velkou vrstvou sněhu než se zledovatělými vozovkami, které byly časté v uplynulých letech.
„Minulé zimy ani nebylo co plužit, jenom se solilo. Teď je zase jiná práce. Ten konec mého pracovního poměru si pořádně užiji,“ pochvaloval si.
Výzbroj do boje se sněhem: 3 200 litrů solanky a devět tun soli
Jiný silničář Radek Krmela po nástupu na směnu natankuje, doplní auto solným roztokem a solí.
Boj se sněhem ze sypače |
„V nádrži mám 3 200 litrů solanky a na korbě devět tun soli. Podle potřeby se sůl přidává,“ popisuje Krmela.
Ve skladu je solanka ve dvou nerezových tancích o celkovém objemu 25 kubíků. Obsluha je stěží stačí připravovat, protože doplňovat materiál přijíždí jedno auto za druhým.
Podobně je v permanenci řidič stroje s velkou lžící, který doplňuje do vozů sůl. Radek Krmela odjíždí a u vjezdu už čeká další řidič.
Krmela vyráží na obávané Červenohorské sedlo, kde je situace nejhorší. Situace se dost dramaticky mění s přibývající nadmořskou výškou. A to šumperští silničáři jezdili až na vrchol prakticky nepřetržitě už řadu hodin předtím, stejně jako jeseničtí z druhé strany.
Jeden z kamionů musí silničář podsypat celkem osmkrát
Už po několika stovkách metrů stoupání stojí na silnici bezmocně kamion. Má sjeté pneumatiky. Dost na to, aby měl s vyjetím nahoru velké potíže.
Radek Krmela nastaví silnější solení a z boku se snaží kamion podsypat a vydatněji posolí i desítky metrů nad ním. Pořád tak ale solit nemůže. „To by mi sůl dlouho nevydržela,“ konstatuje.
Za chvíli přitom dojíždí k dalšímu stojícímu kamionu. Maďarský řidič rozčileně rozhazuje rukama. I on se po vydatném prosolení sněhu pohne kupředu.
Jenže ujede jen pár stovek metrů a znovu stojí. Čeká, až silničářské auto pojede dolů. To pluží a solanku se solí sype pořád, ale to stačí jen na chvíli.
Sněží totiž stále hustěji a nárazový vítr silnici zafoukává. Takže při cestě dolů Radek Krmela znovu sype sůl před kamion a pod něj. Opět vydatněji než jinde.
Cestu nahoru absolvuje silničář čtyřikrát a čtyřikrát sjíždí dolů. Stejný kamion podsypává celkově po osmé. Opakovaně vypomáhá ještě asi sedmi dalším nákladním vozům. Dva z nich nakrátko zablokovaly silnici, ale podařilo se je rychle „rozpohybovat“, takže kolony nevznikly.
Počasí se ale horší celé dopoledne. Vítr žene sníh stále rychleji a místy zahaluje terén „bílá tma“, v níž není téměř vidět před sebe.
Radek Krmela by mohl dál pendlovat nahoru a dolů, jenže musí odjet na šumperskou základnu - dotankovat, doplnit solanku a sůl a absolvovat povinný odpočinek. Potom ale na na Červenohorské sedlo vyrazí znovu.
