Kameny létají vzduchem, bojujících kluků v ohromné bitce v historickém centru Olomouce stále přibývá. Především z temného průchodu se valí další a další bojovníci.
Dnes se tudy schází do Vodární ulice. Na tu však na chvíli zapomeňme. Je začátek devadesátých let 20. století a kus Olomouce se proměnil v magická Stínadla z proslulého díla Jaroslava Foglara Záhada hlavolamu. V roce 1993 podle něj vznikl barevný film, jednoho z bojujících chlapců si zahrál dnes šestatřicetiletý Zdeněk Hradecký.
Tehdy patřil mezi olomoucké skauty, k legendárním foglarovkám tak měl blízko. Když v jeho třídě na olomoucké základní škole ve Stupkově ulici filmaři hledali kluky do komparzu, neváhal.
„Bylo mi dvanáct nebo třináct let. Celkem nás vybrali kolem dvou set. Na natáčení jsme si měli sehnat dobové oblečení, nějaké košile či manšestrové kalhoty,“ vybavuje si Hradecký. Před bojem od štábu vyfasovali gumové kameny.
Filmová místa Letní seriál MF DNES a iDNES.cz vás zavede na několik desítek míst po celé České republice, která si filmaři vybrali jako kulisu pro filmy, televizní seriály nebo hudební klipy. |
Režisér a také někdejší skaut Petr Kotek potřeboval zástupy komparzistů do velké bitvy mezi kluky ze dvou čtvrtí - Stínadel, jejichž obyvatelé si říkají Vontové, a Druhé strany. Ve Foglarově knize mezi nimi leží Rozdělovací třída. V Olomouci si ji zahrála dnešní Pekařská ulice. Většinu filmu pak Kotkův tým natáčel v Praze, část pochází i z Brna.
Olomoučan Hradecký si před více než dvaceti lety zahrál jednoho z Vontů. „Vybíhal jsem ze Stínadel, na kolejích se to začalo mlít. Přesně, jak je vidět ve filmu. Napoprvé z toho byla hrozná hromada lidí, vůbec to nebylo organizované. Filmaři hned zastavili kameru. Točilo se to asi na sedmkrát,“ líčí Hradecký.
Kromě gumových kamenů dostal od filmařů velký žlutý špendlík - symbol Vontů. V knize je nosili zapíchnuté v oblečení, v olomoucké bitce jim ale chyběly.
„Hned při prvním či druhém záběru došlo k nějakému úrazu právě kvůli špendlíku. Takže ho už nikdo nesměl mít. Ten záběr je ovšem z dálky. Točili z jeřábu, vůbec není vidět, že Vontové žluté špendlíky nemají,“ prozrazuje Hradecký.
Kryptu kostela nahradily chodby pevnosti z 19. století
Při zhlédnutí již hotového filmu, jenž měl premiéru na jaře roku 1993, se ale Hradecký na plátně s jistotou nenašel. I přesto, že tehdy ještě přesně věděl, co měl při natáčení na sobě.
Olomoucká Stínadla |
„Zdálo se mi, že bych snad možná věděl, který Vont jsem, ale s určitostí nemohu říct, že jsem se viděl. Byla tam hrozná mela,“ směje se. Účinkování v komparzu byla pro něj především legrace, kterou si užil se spolužáky.
Pekařská a Vodární ulice však nebyla jediná místa, kam filmaři v Olomouci vyrazili. Kameru zapnuli i v nepřístupných chodbách fortové pevnosti Tafelberg z roku 1846 na Tabulovém vrchu. Dnes je součástí areálu fakultní nemocnice.
„Jde o záběry, kdy jsou Rychlé šípy v kryptě kostela,“ potvrzuje mluvčí nemocnice Egon Havrlant.
Podle znalce Olomouce Vladimíra Gračky si v Záhadě hlavolamu zahrál také dům v Pavelčákově ulici. Členové Rychlých šípů na jeho dvoře hledali kůlnu s dílnou Jana Tleskače.
V černobílé Záhadě hlavolamu z roku 1969 si Olomouc nezahrála
Kotkův snímek však není první filmové zpracování Foglarovy Záhady hlavolamu. Už v roce 1969 měl premiéru stejnojmenný černobílý seriál režiséra Hynka Bočana. Na internetu je možné dohledat zmínky o tom, že také v něm lze objevit olomoucká zákoutí. Sám Bočan to však jednoznačně vylučuje.
„Olomouc pro nás byla trochu z ruky,“ říká dnes osmasedmdesátiletý režisér. Natáčet na Hané ho vůbec nenapadlo. „Pokud jsme uvažovali o nějakém městě, tak to byla samozřejmě Praha a pak také Strakonice a částečně i Písek, kde byly ještě staré uličky. Tam by se to de facto dalo natočit,“ přemítá.
Nakonec valná část záběrů pro jeho devítidílný seriál vznikla na podzim roku 1968 oproti Kotkově filmu v obrovských kulisách barrandovských ateliérů. Jen některé pocházejí z pražských ulic.
V lednu 1970 Bočan při besedě o filmu vyčíslil, že natáčení seriálu vyšlo celkem na zhruba pět milionů korun.
„Z toho jeden milion stála výstavba Stínadel v ateliéru číslo šest. Stavěly se měsíc, tři neděle se bouraly,“ zaznamenal tehdy Bočanova slova časopis Junák ve 22. čísle.
Jedinou dohledatelnou vazbou Bočanovy Záhady hlavolamu na centrum Olomouckého kraje je tak beseda, na níž Jaroslav Foglar a představitelé „černobílých“ Rychlých šípů přijeli do Olomouce. Zmiňuje se o ní 27. číslo Junáka z května roku 1970.
