V konstrukci lešení se chodí po dřevěných podlážkách v pětadvaceti podlažích, které dohromady vytvoří koridor dlouhý přes jeden a půl kilometru.
Než čtyři dělníci všechen tento materiál dostanou nahoru, pospojují ho, ukotví a zkontrolují, trvá to skoro tři měsíce.
Lešení kolem věže |
Stavba takového lešení je nesmírně sofistikovaná, náročná a především nebezpečná práce. Jen uliční fasáda radnice má kolem dvanácti set metrů čtverečních, věž další asi dva tisíce.
„Od chlapů nahoře je to velký kus odvahy“
Do výšky 48,5 metru si stavbaři pomáhají venkovním výtahem, pak už musí všechno vynosit rukama. Konstrukce bude pokračovat až téměř k vrcholku věže do výšky nějakých dvaašedesáti metrů (úplná špička je už jen o čtyři metry výš).
„Jde o standardní trubkové lešení, na které máme zpracovaný statický výpočet. Vychází z něho například dimenze zesilování stojek, aby se přenášely a rozložily váhy celé konstrukce. Nahoře je to ale občas jako na lodi. Trochu se to tam hýbe. Kotvy, kterými je lešení připevněné ke zdi, mají vůli asi dva centimetry a víc konstrukci nepustí. Spíš jde o to, že když nahoře fouká vítr, kolem vás všechno vlaje. Od chlapů, kteří lešení staví a kteří tam pak budou pracovat, je to určitě velký kus odvahy,“ říká stavbyvedoucí Pavel Hurta z firmy, která má celou akci na starosti.
Firma má už za sebou například opravy kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Vítkově nebo Vlašského Dvora v Kutné Hoře. Pracovala také na bazilice ve Velehradě nebo na minaretu v Lednici.
V případě prostějovské radnice jsou do výšky devatenácti metrů stojky dokonce čtyřnásobně zesíleny. Místo jedné trubky jsou zde čtyři, do třiceti metrů pak tři a ve zbytku konstrukce dvě.
„Nemohou to dělat žádní amatéři. Právě u těchto vysokých konstrukcí se pozná jakákoliv malá chyba. Musí to stavět lidé, kteří to umí. Musí dbát na to, aby jednotlivá podlaží byla v rovině, jinak by se těžko pokračovalo dál. Konstrukce se musí v každém podlaží kotvit ke zdi. Lešení také musí být zavětrované a stavbaři musí dbát na to, aby každý šroub byl pečlivě dotažený. Nelze pracovat za deště, za námrazy a dělníci musí být samozřejmě jištění horolezeckými úvazy, protože jinak by nás nahoru nikdo nepustil,“ popisuje stavbyvedoucí.
Fasáda prostějovské radnice se oprav dočká poprvé. Budovu stavěli Rudolf Konečný a Josef Nedělník podle projektu architekta Karla Huga Kepky a dnes je kulturní památkou.
Radnici dělníci dokončili na jaře roku 1914 a od té doby v Prostějově podobně vysoké lešení nebylo. Dvoupatrová stavba s asymetricky umístěnou věží v sobě nese prvky historismu a secese.
Opravovalo se do 20 metrů. Co je nahoře, město neví
„Na hotové lešení se nejprve vypraví památkáři, kteří udělají průzkum cihlových překladů, říms a dalších technických prvků, v jakém jsou stavu. Teprve pak bude znám skutečný rozsah prací. Kromě toho se celá fasáda umyje,“ popsal průběh oprav náměstek primátora Prostějova Zdeněk Fišer.
Doposud se stav fasády nekontroloval, nebylo jak. „Zhruba do výšky dvaceti metrů jsme něco dokázali opravit z plošiny, ale co je nahoře, to netušíme,“ přiznal šéf odboru rozvoje a investic na radnici Antonín Zajíček.
Rozsáhlá rekonstrukce fasády tak přijde zhruba na šestnáct milionů korun a potrvá až do konce letošního roku.
Prvořadá bude podle něj bezpečnost, a to jak na lešení, tak dole pod radnicí, aby se nic nepřihodilo. Stavbyvedoucí Pavel Hurta má ovšem ve své lidi důvěru.
„Samozřejmě, že vše se kontroluje a lešení podléhá pravidelné revizi. Zásadní chyby jsou ovšem zřejmé na první pohled. Pokud by například část trubky bránila průchodu, musí se to obratem opravit, aby byl k fasádě zajištěn bezpečný přístup. Sám naštěstí závratě nemám, takže se nahoře nebojím, ale k lidem, kteří tam pracují, mám velký respekt. Zkuste něco dělat ve výšce třiceti metrů. To je úplně něco jiného než na zemi,“ konstatuje Hurta.
