Méně přívětivé místo k bydlení by člověk v Přerově hledal jen těžko. Oprýskaná budova stojí na periferii města, mimo běžnou zástavbu. Z jedné strany silnice, po níž jezdí těžké kamiony k zadní bráně přerovské chemičky, z druhé strany lán pole a za ním železniční trať.
Kolem pár podobných baráků, snad bývalých ubytoven pro dělníky či administrativních budov. Příjezdová cesta je spíše blátivá, ve zpevněných úsecích se jezdí po panelech.
Provozovatel zařízení Pavel Mirga v ubytovně není. Telefon sice zvedne, ale reportéry MF DNES dovnitř vpustit odmítne.
„Ne, už žádné focení! Stejně už tam není co fotit. Zbývá jen posledních pár lidí,“ reaguje na žádost, aby nás nechal zkontrolovat, jak je o zbývající obyvatele postaráno.
Nemocní lidé žili v bídných podmínkách i několik let
Zkoušíme alespoň nahlédnout pootevřenými dveřmi do chabě osvětlené chodby. Na konci stojí starší žena s francouzskými holemi. Než ale stačíme cokoliv podniknout, někdo nám přibouchne dveře před nosem. Fotograf tedy fotí postarší patrovou budovu s opadávající omítkou alespoň zvenčí, ale ani to se místním nelíbí.
„Máte povolení k focení?“ křičí rozzlobeně podsaditý Rom. Z okna zatím zvědavě vykukuje tmavovlasá kudrnatá hlava. Vedle zdravotně postižených totiž část ubytovny slouží také běžným obyvatelům, převážně ze sociálně slabších vrstev.
Pro nemocné lidi, z nichž někteří zde žili v bídných podmínkách i několik let, však skončil celý příběh dobře. Ze čtyřiceti osob se zdravotním postižením se díky úsilí pracovníků přerovské sociálky podařilo všem zajistit nové, důstojné bydlení. Ještě na začátku minulého týdne jich přitom v ubytovně zůstávalo jedenáct.
„Postupně se nám podařilo najít umístění pro všechny zbývající lidi. V pátek jich zbývalo v ubytovně deset. Čtyři odjeli do svých nových domovů v pátek dopoledne, zbývajících šest odvezou v pondělí. Budou bydlet v domovech seniorů či podobných pobytových zařízeních,“ sdělila vedoucí oddělení sociální prevence a pomoci přerovského magistrátu Marta Šintáková.
Horší než vězení. Změnu nastartovala senátorka
Na situaci lidí v ubytovně v Dluhonské ulici upozornila na konci ledna přerovská senátorka Jitka Seitlová. Nemocné a zdravotně postižené lidi odkázané na pomoc jiných zde Pavel Mirga ubytovával v podmínkách připomínajících chudobince z viktoriánských románů.
Přerovský „lazaret hrůzy“ |
„Ti lidé tam žijí v podmínkách, které by nevyhověly nejnižšímu standardu vyžadovanému ve věznicích. Ať se týká hygienických podmínek, stavu objektu a zřejmě i poskytované stravy,“ popsala tehdy poznatky z návštěvy přerovské ubytovny senátorka.
I ona sama přitom měla, podobně jako novináři, problém se do ubytovacího zařízení vůbec dostat.
„Upozornění na tamní situaci jsem od různých neziskovek dostávala dlouho. Ale teprve to, že jsem se stala senátorkou, mi umožnilo ubytovnu navštívit a dostat se dovnitř,“ podotkla Seitlová.
Úřady problematickou ubytovnu kontrolovaly, ale nic se nedělo
Úřady sice ubytovnu kontrolovaly, ale s vidinou problémů s umístěním obyvatel jinam nad otřesnými podmínkami přivíraly oči.
Na kritiku v médiích i zvýšené kontroly úředníků poté zareagoval Mirga tím, že ubytovaným vypověděl smlouvy s tím, že mají „lazaret“ opustit do konce února. Pro úředníky z přerovské sociálky nastalo hektické období, kdy museli narychlo všem lidem sehnat nové bydlení.
Mirga jim alespoň vyšel vstříc tím, že pokud se nepodaří umístit všechny, nechá je ve svém zařízení ještě do půlky března, aby neskončili na ulici. Přerovský magistrát se pak ve spolupráci s úřadem práce staral lidem po celý měsíc o teplé jídlo.
„Stravu mají zbývající lidé zajištěnou ještě do pondělí, kdy z ubytovny odjedou,“ ujistila za město Šintáková.
