Nadějný rozjezd, skvělý plný výkon, pak zánik a slibné znovuzrození. Značka Wikov a sportovní automobil z téže továrny mají stejné osudy. I když ne docela.
Zatímco někdejší prostějovská automobilka vyrábějící také malosériové vozy nyní funguje v Hronově na Náchodsku a zhotovuje zejména komponenty pro strojírenství, sporťák Wikov 7/28 se díky umu restaurátorů firmy Eccora z Kopřivnice-Lubiny zaskvěl ve zcela původní kráse.
Na začátku přitom bylo jen torzo vozu. "V podstatě zůstal jen podvozek a motor. Vše ostatní jsme složitě sháněli, případně podle dobových obrázků a dochovaného dalšího vozu sami vyrobili," přiblížil majitel firmy Eccora Vítězslav Hinner.
Sportovní skvost Wikov |
Zakázku zadal prapravnuk zakladatele prostějovské továrny Wikov, kde se malé série automobilů v letech 1925 až 1936 kompletovaly.
Jenže pak výroba zanikla, po válce se firma přejmenovala na Agrostroj a výhradně se zaměřila na zemědělské stroje.
"Potomci zakladatelů Wikovu však na tradici nezapomínají. Ostatně právě dokončený vůz bude stát v malém továrním muzeu v Hronově," dodal Hinner.
Restaurátoři na skvostu odpracovali zhruba 2 500 hodin. "Nejčastěji renovujeme staré tatrovky, ale už jsme kdysi jednou dělali i na limuzíně Wikov. Sporťák je v něčem jednodušší, nemá například dveře, takže odpadají problémy s těsněním," usmál se Hinner.
Sportovních vozů Wikov 7/28 zůstalo jen pár kusů. Jeden vlastní Národní technické muzeum, snad další dva či tři si střeží sběratelé a dalším je právě znovuzrozený z Eccory. Proto jsou mezi odborníky velmi ceněny a dochované kusy jsou naprostými unikáty.
A jak se více než osmdesát let starém sporťáku jezdí? Dobře, ale jen na závodní dráze.
"Na silnici je docela tvrdý a každá nerovnost je proto cítit. Jinak je lehký váží 900 kilogramů," popsal Hinner a dodal, že Wikov uhání až stočtyřicítkou.
