Zprávu o tom, že se Severní Korea po čtvrtstoletí pustila do budování velkého vojenského plavidla, přinesla tisková agentura Bloomberg. "Jestliže aktivita jejich loděnic není jen vydařenou zpravodajskou hrou, zřejmě se bude nutné zamyslet nad uvalením takových sankcí, které by Severokorejcům znemožnily lodě dokončit," napsal s odvoláním na analytika Josepha J. Bermudeze zpravodaj Bloombergu Sam Kim.
Na ochranu rybolovu?
Družicové snímky ukazují v najinské loděnici velké plavidlo v pokročilém stupni dokončenosti. Na jeho přídi je se vší pravděpodobností odpalovací zařízení protiponorkových raket RBU-1200, volná záď slouží jako přistávací a startovací plocha pro vrtulník. Podle Bermudeze bude Severní Korea tvrdit, že chce novou fregatu i její předpokládanou sesterskou loď používat především k ochraně svého rybolovu. Daleko pravděpodobnější ovšem je, že se totalitní režim cítí být ohrožen moderními ponorkami svého jižního souseda. Mezi oběma Korejemi totiž už víc než půl století panuje ozbrojené příměří. Korejský konflikt stále ještě nebyl ukončen mírovou smlouvou a nic nenasvědčuje tomu, že by byla na dohled.
"Nové severokorejské fregaty zpochybňují účinnost sankcí, které jsou v tuto chvíli na KLDR uvaleny," tvrdí Bermudez.
Je vysoce nepravděpodobné, že by zaostávající severokorejský průmysl dokázal vyrobit efektivní radarové, zaměřovací i zbrojní technologie. Ty mu dodává Čína a čilá spolupráce probíhá také s Íránem.
Stavba fregat byla podle analytiků zahájena někdy mezi roky 2006 a 2007, tedy právě v době, kdy vešly v platnost odvetné sankce po severokorejských jaderných výbuších. Je součástí snahy tamního režimu posílit všechny složky ozbrojených sil a učinit z nich rovnocennější vojenskou sílu, než jakou dosud je. Námořnictvo, jehož vrchním velitelem je diktátor Kim Čong-un, čítá podle jihokorejské analýzy z roku 2012 šedesát tisíc mužů, 420 válečných a 260 vyloďovacích plavidel.
Pochybné jsou však kvality tohoto loďstva. Kim si toho je podle všech indicií dobře vědom. Například loni v srpnu se objevily jeho fotografie pořízené na palubě nových hlídkových člunů. Podle dobře informovaného KPA Journalu jde o moderně působící plavidla, ale hlídkové čluny Severní Koreji případný válečný konflikt nevyhrají.
Total(it)ní retro
Nové fregaty mohou signalizovat zásadní změnu v koncepci severokorejského loďstva. To je zatím určeno k operacím ve zhruba padesátimílové pobřežní zóně. Moderní plavidla by mohla výrazně rozšířit jeho operační prostor. O tom si stávající severokorejská marína může vzhledem ke svému stavu nechat jen zdát.
Nejpočetněji jsou alespoň podle kusých informací v severokorejském loďstvu zastoupeny torpédové a hlídkové čluny, je jich 245, přičemž s výjimkou už zmíněného plavidla, na jehož palubě se nechal vyfotit mladý diktátor, jde o zastaralé lodě s diskutabilní bojovou hodnotou. V totalitním státě se torpédové čluny těší velké úctě.
V Muzeu války za osvobození otčiny v Pchjongjangu je vystaven torpédový člun číslo 21, jedna ze čtyř lodí, jejichž torpéda dne 2. června 1950 údajně potopila americký těžký křižník Baltimore. Faktem je, že Baltimore u korejských břehů vůbec nebyl nasazen. Severokorejské torpédové čluny podnikly útok na lehký křižník Juneau. Ten nejenže nebyl potopen, nebo poškozen, ale naopak jeho děla způsobila mezi útočícími čluny doslova masakr.
Mezi těch několik moderních plavidel, kterými KLDR disponuje, patří také neznámý počet vyloďovacích člunů postavených s využitím rozmáhající se technologie VSV (Very Slender Vessel). Tato plavidla mají sloužit k vysazování omezených jednotek v nepřátelském týlu. Profil trupu jim umožňuje dosahovat extrémně vysokých rychlostí, snad až okolo 45 uzlů (83 kilometrů za hodinu).
Severokorejcům se však tuto technologii nepodařilo zvládnout. Během manévrů v roce 2013 se čluny VSV pokusily dosáhnout maximální rychlosti, což v několika případech skončilo tak, že se lodě prostě odlepily od hladiny, ve vzduchu se převrátily a dopadly zpátky do vody. Při nárazu o hladinu se jejich křehký trup, při jehož konstrukci byla použita nekvalitní tvrzená překližka, rozpadl. Kolik mužů při tom ztratilo život, není známo.
Ztroskotaná severokorejská miniponorka třídy Sang-O
Ponorkové loďstvo se skládá z asi sedmdesáti plavidel. Většina z nich (zhruba 40) patří do třídy Sang-O. Jde o 275tunové pobřežní čluny vyzbrojené torpédy a minami. Jsou to ponorky s hlasitým chodem, které technicky zamrzly na začátku padesátých let. Už zmiňovaný KPA Journal uvádí, že se na nich například stále ještě nepodařilo ovládnout technologii šnorchelu. Kromě těchto lodí KLDR provozuje asi 22 ponorek třídy Romeo, jejichž konstrukce pochází z padesátých let minulého století.
Naopak jako účinná zbraň se jeví miniponorky typu Yono, které KLDR dodala také íránskému loďstvu. Byla to se vší pravděpodobností některá z těchto lodí, jejíž torpédo v březnu 2010 potopilo jihokorejskou fregatu Čhonan. Tento výkon mimochodem svědčí také o tom, jak dobrou práci odvedli japonští konstruktéři na miniponorce typu Kairjú. Yono totiž není ničím jiným než zvětšenou verzí těchto člunů, jimiž Japonci chtěli odrazit Američany vyloďující se v Tokijské zátoce.
Značnou pozornost si získal také další severokorejský pokus udržet krok s vývojem ve světě. Korveta Soho má trup katamaranu. Ten umožňuje dosáhnout vysoké rychlosti i značné manévrovatelnosti. Výkony Soho však zůstaly daleko za očekáváními. Rychlost korvety jen o málo přesahuje dvacet uzlů, navíc je i při pomalých obratech vysoce nestabilní. Katamarany se na severu Korejského poloostrova neujaly.
Největšími loděmi KLDR je zatím dvojice fregat třídy Najin, které pocházejí ze sedmdesátých let. Ve snaze zvýšit jejich bojovou hodnotu na ně Severokorejci namísto 533milimetrových torpédometů instalovali odpalovací zařízení pro rakety Styx. Ty jsou ovšem nejnebezpečnější samotným fregatám. Pokusy o jejich odpálení už vedly k několika nehodám, jejichž výsledkem byly závažné škody na beztak nepříliš pevném trupu fregat třídy Najin.
Tak či tak jsou nové severokorejské fregaty příslibem překvapení. Může se stát, že půjde o výkonná plavidla a potom bude dozajista na místě zamyslet se jak nad způsoby, jak je případně eliminovat, tak také nad účinností mezinárodních sankcí. Možné je však také opakování scénáře, se kterým se svět seznámil v případě severokorejských dronů. Po obavách následovala úleva, když se dva z nich zřítily u jihokorejských hranic a ukázalo se, že nejsou o nic nebezpečnější než jakýkoliv jiný létající model z hračkářství. Nechme se tedy překvapit. Třeba KLDR posunula hranice lodního modelářství zase o kus dál.
