Aprílové počasí odhalilo o víkendu něco ze svých vrtochů a občas z mraků spustilo více sněhových vloček než loni na Štědrý den.
Přesto teploty tančící sem tam jen okolo nuly, neodradily historii milující odvážlivce, kteří si přišli prohlédnout po zimě poprvé otevřené komnaty hradů a zámků.
Uvnitř bývalých sídel šlechtických rodů se však příliš neohřáli. Jejich útroby připomínaly spíše ideální prostory pro vychlazení piva. A láhev jste nemuseli pokládat ani na pověstný sedmý schod.
Například počasí trochu ukradlo show 550 let staré soše svaté Barbory, která se vrátila zpět na hrad Grabštejn. Odtud zmizela po druhé světové válce. Uvítat opět doma světici a patronku horníků přišlo o prodlouženém víkendu asi 400 návštěvníků.
„Je to méně lidí než bylo při zahájení sezony v jiných letech. Například teď nepřišel nikdo,“ hlásí v pondělí odpoledne z hradu na čas ztraceného v chumelenici jeho kastelánka Iva Bártová.
Nejlépe je na hradě na podzim
Pokud turisté dorazili do někdejšího sídla Clam-Gallasů, čepice a šály si uvnitř většina z nich zřejmě neodložila. Na pokojovou teplotu, jež normy 21. století stanovují na 20 až 21 stupňů, zapomeňte. Tady se ručička teploměru místy šplhá jen na čtyři stupně nad nulou.
Na prohlídkové trase se nepřitápí. „Navštěvníci s tím musí počítat a přijít teple oblečení. Je tu větší zima než venku. To samé se děje i na jaře. Venku sice svítí slunce a je poměrně teplo, ale hradu chvíli trvá, než se vevnitř prohřeje,“ upozorňuje Bártová. „Naopak na podzim nebo zkraje zimy je v hradě tepleji než za okny.“
I když naši předci nebyli tak zhýčkaní a na zimu doma jako my tolik neskuhrali, do zámku či hradu, kde bylo jen pět stupňů, se jim taky moc nechtělo. „V minulosti sice nevytápěli celý zámek, ale některé části ano. Byla v nich kachlová kamna. Rozhodně se nedostali na teplotu okolo dvaceti stupňů, ale kolem patnácti mohlo v interiéru být,“ říká průvodkyně na Lemberku Šárka Procházková.
O víkendu se tady teplota držela kolem šesti stupňů a za tři dny na Lemberk přišla lehce mrznout asi tisícovka lidí. „S návštěvností jsme ale spokojeni, vzhledem k počasí jsme tolik lidí ani nečekali,“ svěřuje se Procházková. Kromě topení v kamnech si dřívější obyvatelé zámku zvyšovali svůj komfort také různým obložením stěn. Třeskutě studené kamenné zdi obkládali například dřevem nebo koberci.
„Měli také skříňové postele. Ke spánku se odebrali do velké skříně, kterou si předtím trochu zadýchali nebo ohřáli měděným ohřívadlem,“ dodává průvodkyně.
V Zákupech bylo mezi pěti až osmi stupni
Pět až osm stupňů bývá na začátku sezony na zámku v Zákupech. Záleží na jakou světovou stranu jsou pokoje orientovány. Teplotu a vlhkost nejenom tady měří pravidelně s ohledem na cenné historické sbírky. O prodlouženém víkendu chladnými místnostmi renesanční památky z 16. století prošly asi tři stovky návštěvníků.
„V pondělí den začínal velmi nadějně, svítilo slunce. Jenže lidé pak dorazili k zámku a najednou si tady mohli stavět sněhuláka,“ směje se kastelán Zákup Petr Weiss. „Přesto jsme s návštěvností vzhledem k počasí spokojeni.“
Weiss návštěvníkům doporučuje, aby se na zámek teple oblékli i tento týden, a to i přesto, že meteorologové předvídají teploty atakující dvacet stupňů Celsia. „Pokojovou teplotu tu nečekejte,“ upozorňuje kastelán.
Zákupy byly v minulosti letním sídlem. Císařská rodina sem přijížděla v květnu nebo červnu a sídlo opouštěla někdy i v říjnu. „To se už se přitápělo. Když se roztopila velká kachlová kamna, bylo uvnitř příjemně. Nemůžeme to však srovnávat s dneškem, kdy nám přijde divné, že doma nemůžeme sedět v krátkých rukávech. Tenkrát byli lidé zvyklí chodit více oblečení,“ vysvětluje Weiss.
