„Chtěli jsme znovu psát společně písničky,“ říká klávesista Karel Havlíček, který s frontmanem Jiřím Burianem odpovídal na otázky.
Co předešlo návratu Southpaw?
Burian: Všechno, co jsme dělali v našich vlastních projektech. Za sebe musím říct, že jsem se na comeback hrozně těšil. Měl jsem období, kdy jsem si v autě pouštěl naše desky a hrozně se mi stýskalo. Po světu kapely, vztahu s ní, po tvůrčím procesu. Když jsem jezdil hrát jako koncertní kytarista s Emmou Smetanou, na jedné zvukovce jsem si zahrál naši skladbu Thousands z alba Boys Make Noise a rázem mi bylo jasné, že to chci zpátky. Že chci znovu zažít tu emoci. A jsem vážně strašně rád, že se to povedlo.
Z jakého důvodu se Southpaw před deseti lety rozešli?
Burian: Měli jsme pocit, že v žánru, v kterém jsme se pohybovali, jsme v té době už řekli všechno, co jsme chtěli. Už jsme neměli kam jít, navíc jsme měli pocit, že se tak trochu láme a mění doba.
V čem přesně?
Havlíček: My jsme kapelou žili naplno, to bylo něco jako školní parta. Dávali jsme do ní úplně všechno, maximum energie a chtěli jsme se nadechnout, získat čas pro sebe, pro vlastní rozvoj a vzdělávání se.
Burian: Byli jsme dost ambiciozní. Snili jsme o tom, že budeme česká odpověď na britské kapely typu Oasis, Blur, Suede nebo The Smiths, kteří v Británii hrály pro šedesát tisíc lidí. Jenže zatímco v Anglii tyhle kapely představovaly mainstream, my jsme v českém kontextu byli pořád alternativa. I když jsme dělali popové písničky.
Změnilo se od té doby něco?
Burian: Pár věcí ano. Čas, zkušenosti a přístup médií nebo třeba to, že náš singl začala hrát vůbec poprvé Evropa 2 a zároveň Radio 1, to se nikdy předtím nestalo. Lidi se naučili vnímat v popu nový, osobitější zvuk.
Problémem byla taky angličtina u českých kapel, že?
Burian: Jistě, teď je to v některých rádiích občas i přednost.
Na nových skladbách jste pracovali průběžně?
Havlíček: Jirka dělal svoje písničky, já taky svoje a občas došlo k tomu, že jsem třeba dělal na nějaké hudbě a najednou mi z toho vylezl song pro Southpaw. Dal jsem ho stranou, pak jsem se sešel s Jirkou, přehráli jsme si svoje nápady, pak jsme udělali několik písniček spolu. Protože jsme chtěli zpátky ten pocit, kdy zase píšeme dohromady.
Má nová deska nějaké spojující téma?
Burian: Je v ní obsažený náš pohled na svět, vztahy, duševní svobody, ale i smrt. Jinak než ji vidí západní civilizace.
Havlíček: Texty v Southpaw vždycky psal Jirka a mně se na nich hrozně líbilo, jak jsou autentické. Byla to naše generační výpověď, což platí i pro novou desku. Znovu zpíváme o tom, jací jsme a co právě teď prožíváme.
Uvažujete o koncertech, případně o další desce?
Havlíček: Na listopad plánujeme křest a koncerty, dál se uvidí.
Burian: Southpaw byli vždycky hodně koncertní kapela, čili živě hrát určitě budeme. A pak se těším na to, až si s čistou hlavou sedneme a možná se pustíme do psaní dalších skladeb.
Havlíček: Materiálu budeme mít vždycky dost, protože oba něco nového tvoříme prakticky pořád.
