RECENZE: Hlavní zbraní Prvního zrádce je groteskní proces po italsku

Itálie vysílá do oscarové bitvy drama První zrádce, natočené podle skutečného příběhu člena mafie, který se proti ní rozhodl vypovídat. Více než jeho osud však v novince našich kin zabírá groteska ze soudní síně.

Z filmu První zrádce | foto: Aerofilms

Člen sicilské mafie Tommaso Buscetta se sice označoval za „prostého vojáka“ v organizaci Cosa Nostra, věděl však dost na to, aby rozpoutal senzační proces proti stovkám obžalovaných, který se odehrál v letech 1986–7 ve speciálně postaveném bunkru.

Ve finále šlo do vězení 338 lidí, navíc devatenáct dostalo doživotní tresty. Ale film se soustřeďuje na důvod, proč hrdý „muž cti“, jak sám svou příslušnost k mafii líčí, nakonec čest hodil přes palubu.

Možná právě proto, aby válku dvou klanů pochopil i divák odjinud, přináší První zrádce až únavně obšírnou rekonstrukci. Vraždy, křty, vraždy, svatby, vraždy, pohřby a zase vraždy se střídají v dlouhé smyčce, číselník odpočítává přibývající oběti, a když je Buscetta pobývající v Rio de Janeiru zatčen a drsně mučen místní policií, neví ještě, jak doma dopadli jeho synové.

Až po vydání do vlasti, kdy se stane informátorem soudce Falconeho a spolu s ním i terčem možné pomsty, propuká neustále zpřesňovaná relativizace zla, jež z kriminálníka Buscetty činí bezmála kladného hrdinu s aureolou rockové hvězdy.

Hlásí se totiž k tradici, kdy mafie živila chudé, kradla slepice, pašovala cigarety a zabíjela pouze muže, protože „tehdy byli starci, ženy a děti nedotknutelní“, zatímco nynější garda posedlá obchody s heroinem už odvěká pravidla nectí a vybíjí celé rodiny. Buscetta zkrátka tvrdí, že nikoli on, ale oni zradili – totiž stavovskou čest původní organizace.

Film naštěstí nepoměřuje „lepší“ či „horší“ mafii, i když etickým tancům mezi vejci věnuje hodně prostoru. Zajímavější je však v zachycení reálií včetně pohodlného vězení, kde se přesto s nostalgií vzpomíná na 70. léta, kdy do cel proudily kaviár, šampaňské a prostitutky. Vůbec nejsilnější zážitek poskytne sám proces, justiční tyjátr na plnokrevně pavlačový jižanský způsob.

Stovky souzených v klecích, pokřik jejich temperamentních žen na galerii, dav novinářů. Jeden z obžalovaných si zašije ústa, druhý se svléká, třetí žádá, aby směl i během přelíčení kouřit „ze zdravotních důvodů“, načež stoický soudce odvětí: „Doneste si lékařské potvrzení.“

Bizarní groteska, v níž hluk připomínající třídu plnou puberťáků vystřídá hrobové ticho, jakmile začne přímá konfrontace obviněných s jejich bývalým přítelem, nyní „práskačem“, zosobňuje vrchol snímku.

První zrádce

60 %

Režie Marco Bellocchio, hrají Pierfrancesco Favino, Luigi Lo Cascio, Alessio Praticò

Kinobox: 72 %

IMDb: 7.1

Dokonce sem najde cestu i humor jazykové bariéry mezi Itálií a Sicílií, hlavně však bije do očí, že zúžení příběhu výhradně na soudní síň by snímku prospělo. S líčením dalších let totiž napětí znovu opadne, tady by stačilo věcné shrnutí v titulcích.

Přesto platí, že Pierfrancesco Favino v titulní roli uhrane a že režisér Marco Bellocchio vyprávět umí, i když to bere hodně zeširoka a místy příliš rafinovaně. Zejména když se snaží dopovědět, kolik krve měl na rukou sám Buscetta a co se po procesu ve vnímání mafie změnilo. Jistěže v podstatě nic.