Peter Handke sice pochází z Rakouska, narodil se však matce slovinského původů. Navzdory tomu, že dramatik jinak nemá ve zvyku se veřejně angažovat, během konfliktu na Balkáně se jeho jméno v médiích objevovalo poměrně často. Spisovatel Salman Rushdie ho kvůli jeho názorům navrhl na cenu „pitomce roku“.
„Ve snaze doručit válku svým zákazníkům mezinárodní časopisy, od Time po Nouvel Observateur, vytrvale vyobrazují Srby jako zlo a muslimy jako dobráky,“ napsal Handke v roce 1996 pro deník Suddeutsche Zeitung. Rok po masakru v Srebrenici, který si vyžádal přes osm tisíc obětí.
O tři roky později pak následovalo vystoupení v srbské televizi, kde přirovnal úděl srbského národa k pronásledování židů. Za svá slova se však později omluvil. V roce 2006 vystoupil na pohřbu Slobodana Miloševiče, na kterém prohlásil, že mu byl velmi blízký.
„Někteří umělci zaprodali své duše ideologiím (Hamsun a nacismus), další nenávisti (Celine a jeho fanatický antisemitismus) a jiní moci a penězům (Kusturica). Ten, kdo mě však urazil nejvíc, a to svou naivitou k Miloševičově režimu, byl Handke,“ vyjádřil se slovinský spisovatel Miha Mazzini.
„Nikdy nezapomenu, když se rozpadala Jugoslávie a v obchodech bylo prázdno. Byli jsme mladá rodina, dcera byla ještě batole a venku neskutečná zima. Celý den jsem stál v řadě na topný olej, skoro zmrzlý, když jsem začal číst Handkeho esej o Jugoslávii. Psal o tom, jak mě nenávidí. Zatímco tito Rakušané a Němci, lidé Západního světa, propadli konzumerismu, my Jugoslávci, jsme museli stát v řadě na všechno,“ vzpomíná.
Mazziniho emotivní vzpomínky racionalizuje spisovatel a novinář Hari Kunzru, který Handkeho na jednu stranu označuje za skvělého spisovatele, zdůrazňuje však, že dnešní doba potřebuje především osobnosti schopné postavit se za lidská práva. „A Handke jí není,“ tvrdí.
S vlastním postřehem přišel i filozof Slavoj Žižek. „V roce 2014 volal Handke po zrušení Nobelovy ceny. Tvrdil, že je jen falešnou kanonizací literatury. Nyní se potvrdilo, že to tak opravdu je. Takhle vypadá dnešního Švédsko - obhájce válečných zločinů tam získá Nobelovu cenu,“ vysvětluje.
Americký PEN Klub ve svém vyjádření uvádí, že se běžně nevyjadřuje k literárním cenám jiných institucí, v kotextu letošního vyhlášení laureátů však musí udělat výjimku. Charta organizace jejich členy totiž zavazuje k boji proti zkreslování fakt a záměrným lžím.
Peter Handke je laureátem Ceny Franze Kafky a s oblibou experimentuje s formou i žánry. Debutoval románem Sršni, proslulost si však získal hlavně divadelními pracemi. Napsal slavnou hru Spílání publiku, podílel se na scénáři filmu Wima Wenderse Nebe nad Berlínem a do němčiny překládá antické dramatiky i Jeana Geneta. Televizních verzí se dočkalo několik jeho her včetně Kašpara, navíc Handke několik adaptací svých textů sám režíroval a ve filmu Krásné dny v Aranjuez si dokonce zahrál.
Po loňské pauze zaviněné sexuálním skandálem udělila letos Švédská akademie hned dvě Nobelovy ceny za literaturu. Druhou si odnesla polská spisovatelka Olga Tokarczuková.
RECENZE: Existuje Madonna či Bůh? Tokarczuková se stává novou Woolfovou |
Sedmapadesátiletá Tokarczuková, která vedle románů píše poezii, eseje či scénáře, je také členkou polské strany Zelených. Patří ke čtenářsky vstřícným autorům, třebaže její díla obsahují poetickou až snovou stylizaci. Česky vyšly tituly Pravěk a jiné časy, Dům denní, dům noční či Běguni. Podle její předlohy Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých natočila režisérka Agnieszka Hollandová předloni film, v němž si zahrál Miroslav Krobot. Podle programového ředitele Světa knihy Guillauma Basseta bude Tokarczuková hostem příštího ročníku veletrhu.
Do historických statistik Nobelovy ceny za literaturu se její noví nositelé sotva zapíší. Nejsou ani nejmladší – rekord drží Rudyard Kipling, který ji dostal v 41 letech, ani nejstarší, což byla v 88 letech Doris Lessingová. Pro trofeje by si měli přijet v prosinci do Stockholmu, ale i kdyby jimi pohrdli, nebyli by první. Boris Pasternak se musel pocty vzdát pod tlakem sovětského režimu a Jean-Paul Sartre ji odmítl jako všechny ceny ze zásady.
Právě před pětatřiceti lety dostal Nobelovu cenu Jaroslav Seifert, což tehdy akademie odůvodnila: „Jeho krajané ho čtou a milují, je národním básníkem, který umí oslovit lidi s literárním vzděláním i ty, kteří k jeho dílu přistupují bez větší průpravy.“ Dodnes je jediným reprezentantem češtiny v historických tabulkách ocenění.
