Snímek, který svou mezinárodní dráhu odstartuje na festivalu v Cannes, označují první španělští diváci za mimořádně osobní, intimní, dokonce autobiografický. Jeden z klíčů k němu pak poskytuje hrdinova věta, že „velký herec není ten, který na kameru pláče, ale ten, kdo ví, jak slzy zadržet“.
Což představitel hlavní role bezesporu splňuje. V jednom rozhovoru Almodóvar prohlásil, že Banderas je pro něj tím, kým byl Marcello Mastroianni pro Federika Felliniho. Tudíž se nabízí i srovnání Bolesti a slávy s Felliniho dílem 8 1/2, ve kterém se rovněž ocitá v profesionální i osobní krizi slavný filmař.
Režisér z Almodóvarovy novinky má za sebou úspěšnou kariéru, posbíral spoustu cen, ale nyní se jeho svět hroutí. Cítí jen prázdnotu, není schopen tvořit – a příčinu i léčbu svého stavu hledá v minulosti. Ve vzpomínkách se vrací do vlastního dětství v 60. letech, kdy s rodiči odešel do Valencie.
Snaží se vyvolat touhu po své první lásce, kterou našel v 80. letech v Madridu, i bolest, již mu přinesl následný rozchod. Tehdy pociťoval opojnost i utrpení života naplno, v tvorbě pak nacházel únik, zapomnění i zadostiučinění. Dá se to všechno ještě vzkřísit – a jak, jestliže ve Felliniho příbuzném snímku nepomohly hrdinovi ani ženy?
Podle Banderase, který roku 1982 debutoval v Almodóvarově Labyrintu vášní a poté s ním natočil Matadora, Zákon touhy, Ženy na pokraji nervového zhroucení či snímek Spoutej mě!, se jeho objevitel nezměnil.
„Pocity, které jsem při práci s Almodóvarem zažíval v 80. letech, se opakovaly i nyní. Máte dojem, že vás tlačí až na hranici, že stojíte na pokraji útesu a prožíváte závrať,“ vyprávěl herec, jenž se objevil i v novějších režisérových pracích jako Kůže, kterou nosím nebo Rozkoš v oblacích.
Za dobu, co se znají, si oba vybudovali pevné postavení. Brzký sedmdesátník Almodóvar proměnil ze čtyř oscarových nominací dvě, za tituly Mluv s ní a Vše o mé matce, Banderas se ještě před šedesátkou stal hollywoodskou hvězdou hitů jako Zorro: Tajemná tvář či Evita, oblíbeným hercem Roberta Rodrigueze a v neposlední řadě režisérem vlastních látek počínaje Létem v Alabamě, kam obsadil svou manželku Melanii Griffithovou.
Nicméně na jejich vzájemné oddanosti se nic nezměnilo, přestože Banderas o Almodóvarovi tvrdí: „Nemyslím si, že Pedro pracuje pro masy.“ Nebo naopak právě proto: kdo jiný by také zavedenému krasavci z romancí nabídl roli sebe sama.
Spekulace, že Almodóvar vyjadřuje snímkem vlastní pochyby, zda ještě vůbec bude dál točit, režisér odmítá. „Všechny mé filmy mají autobiografický rozměr, ale nepřímo: nikdy o sobě nemluvím v první osobě. Brání mi v tom asi nechuť k levnému exhibicionismu,“ vysvětluje. Tvrdí ovšem, že se „kousek po kousku“ mění, že divákům dává stále méně skandálních prvků, které od něho čekají.
A pokud něco opravdu točit nebude, pak jsou to projekty pro internetové firmy typu Netflixu. „Nemohu pro ně pracovat, protože by mi chybělo kino jako místo, kde se má můj film promítat. To už bych svou budoucnost viděl spíše v seriálu, ale v povídkovém, ne v monotematickém, kde má epizoda nejvýše půl hodiny.“
