Pamětníci si v Českém muzeu hudby v pražské Karmelitské ulici připomenou vysílání Radia Luxembourg i jeho rušení, atmosféru burz s vinylovými deskami nebo tuzexové bony. Mladší ročníky potom budou zírat s otevřenou pusou, co všechno se za minulého režimu muselo stát, aby se zájemce dostal k dnes zcela běžně dostupné komoditě, tedy k západní hudbě.
Národní muzeum přichystalo expozici, která potrvá až do konce ledna příštího roku a poměrně zeširoka mapuje, jak hudba od 60. do 80. let překračovala železnou oponu. Celkem je v muzeu k vidění asi dvě stě exponátů včetně desek se zahraniční muzikou, nebo naopak se samizdatovými kazetami tuzemského undergroundu. „V dnešní době už je poměrně těžké představit si, jaké obtíže s sebou za minulého režimu nesl poslech oblíbeného západního interpreta. Výstava poukazuje mimo jiné právě na nejrůznější způsoby, jakými si tehdejší fanoušci hledali cestu ke svým oblíbencům,“ říká ředitel instituce Michal Lukeš.
Dva různé světy připomíná třeba pasáž věnovaná hudebním publikacím. Jsou tu k vidění například výtisky časopisu Melodie se zaměřením na vyhlášenou inzertní rubriku nebo tvorba Jazzové sekce, sice stále ještě režimem povolené, ale přesto odvážnější.
Že hudba neproudila, byť regulovaně, jen ze Západu k nám, ukazuje výstava především ve své druhé části. A to na příkladu exportních desek jako Kingdom of Life od Blue Effectu (původně Meditace) nebo Kanagom od Olympiku. „Deska se tehdy ve verzi pro zahraniční trhy jmenovala Can I Go, protože geniální značku lepidla v cizině nikdo neznal,“ upozorňuje jeden z autorů výstavy Petr Ferenc.
Potom jsou tu exilové podoby tuzemské muziky. První desky The Plastic People of The Universe vyšly vydávané ve Francii či Kanadě díky přičinění zpěváka kapely Paula Wilsona poté, co se po vyhoštění z Československa usadil v Torontu. Francouzská kazeta Vladimíra Veita Texty obsahuje i jediný písňový text Václava Havla.
Do třetice se zmiňují hudebníci, kteří přímo na západním trhu uspěli – Ivan Král nahrávající s Davidem Bowiem či Patti Smithovou, Jan Hammer coby autor hudby k seriálu Miami Vice či diskžokej a promotér Jiří Smetana, jenž pomáhal objevit řadu později slavných kapel.
V neposlední řadě je tu dívčí kapela Satanic Girls. Původně začínala jako dixielandový orchestr Dívčí tradicionál, sovětská okupace zastihla šestici v zahraničí, kde už zůstala. Největší průlom zažily Satanic Girls v Chile, kde byly první dívčí kapelou hrající rock. Petr Ferenc připomíná paradox, že jde asi o jediné hudebníky, kteří emigrovali z jedné socialistické země do druhé.
